Předně musím říct, že původní Kings Bounty: The Legend (tedy nemyslím ono úplně původní z počátku devadesátých let) jsem hrál zhruba před rokem a půl a hodně se mi líbil jak herní systém, mechanismy, tak samotné zpracování a hratelnost. Na AP jsem se tedy velice těšil. Postupem času jsem hru koupil na Steamu a nyní po několika týdnech různě intenzivní pařby jsem dorazil posledního záporňáka. Jak si tedy pokračování ve skutečnosti vede?
Z mého pohledu velice dobře! Opět je to ten výborný mix tahové strategie a RPG, který mi tak vyhovoval v Legendě. Hratelnost tak vůbec neutrpěla, jen se mi zdá, že místy trochu přitvrdila obtížnost. Hrál jsem za mága (resp. mágyni, nebo snad maggi?) na nastavení "normal" a zejména ze začátku jsem občas balancoval na ostří nože. To se pak poznala každá nevhodně utracená tisícovka a každá zesnulá jednotka. Postupem hry ruku v ruce s posilováním schopností (a to jak herní postavy, tak pilování strategie) se ale vše obrátilo k lepšímu a opravdu tuhých soubojů bylo pomálu. Nejnáročnější mi obecně přišly souboje s bossy. Vůbec nejvíc ten závěrečný, necro-gremlin Zilgadis a ještěran K'Tahu. A v penězích jsem se nakonec topil. Hru jsem dohrál na levelu 56 se zhruba 2,5 miliony neutracených zlaťáků, přičemž jsem později neváhal zkoušet všemožné jednotky, artefakty a jejich kombinace, zkrátka zhýralý život jak se na hodnou princeznu sluší a patří. Questy povětšinou spočívají v zabíjení, poslíčkování nebo hledání nějakého pokladu, ale jelikož mě souboje bavily, po Teaně jsem se projížděl (proplouval a poletoval) také rád a poklady jsem kopal i bez questů, tak mi tato složka vůbec nevadila.
Pokud bych měl něco vytknout, tak snad jen onu místy dost vysokou obtížnost + třeba to, že hlavní hrdinka mi nikterak k srdci nepřirostla. Stejně tak jako celý příběh, který je vlastně velice jednoduchý. Hlavní příběhová linka má vlastně pouhý jeden Q = zabít Baala. Byť cesta k němu je poněkud krkolomná a skládá se z absolvování více či méně pod-hlavních úkolů.
Celkově vzato musím ale AP hodnotit jako víc než důstojné pokračování a s klidem v duši Princeznu rád doporučím všem, kterým se líbil první díl.
Z mého pohledu velice dobře! Opět je to ten výborný mix tahové strategie a RPG, který mi tak vyhovoval v Legendě. Hratelnost tak vůbec neutrpěla, jen se mi zdá, že místy trochu přitvrdila obtížnost. Hrál jsem za mága (resp. mágyni, nebo snad maggi?) na nastavení "normal" a zejména ze začátku jsem občas balancoval na ostří nože. To se pak poznala každá nevhodně utracená tisícovka a každá zesnulá jednotka. Postupem hry ruku v ruce s posilováním schopností (a to jak herní postavy, tak pilování strategie) se ale vše obrátilo k lepšímu a opravdu tuhých soubojů bylo pomálu. Nejnáročnější mi obecně přišly souboje s bossy. Vůbec nejvíc ten závěrečný, necro-gremlin Zilgadis a ještěran K'Tahu. A v penězích jsem se nakonec topil. Hru jsem dohrál na levelu 56 se zhruba 2,5 miliony neutracených zlaťáků, přičemž jsem později neváhal zkoušet všemožné jednotky, artefakty a jejich kombinace, zkrátka zhýralý život jak se na hodnou princeznu sluší a patří. Questy povětšinou spočívají v zabíjení, poslíčkování nebo hledání nějakého pokladu, ale jelikož mě souboje bavily, po Teaně jsem se projížděl (proplouval a poletoval) také rád a poklady jsem kopal i bez questů, tak mi tato složka vůbec nevadila.
Pokud bych měl něco vytknout, tak snad jen onu místy dost vysokou obtížnost + třeba to, že hlavní hrdinka mi nikterak k srdci nepřirostla. Stejně tak jako celý příběh, který je vlastně velice jednoduchý. Hlavní příběhová linka má vlastně pouhý jeden Q = zabít Baala. Byť cesta k němu je poněkud krkolomná a skládá se z absolvování více či méně pod-hlavních úkolů.
Celkově vzato musím ale AP hodnotit jako víc než důstojné pokračování a s klidem v duši Princeznu rád doporučím všem, kterým se líbil první díl.
Disco Elysium
Pro: herní systém, hratelnost, styl, rozmanitost
Proti: slabší příběh, místy tuhá obtížnost, pathfinding