Saboteur není vůbec špatná hra. Sice ji místy kouká sláma z bot (občas podivná grafika, místy slabší level design), příběh není díky sandboxovosti také žádný zázrak, ale hratelnost je parádní.

Aspoň zpočátku si každý určitě užíval pobíhání po střechách a sabotování všech možných hlídkových věží, světlometů atd., případně jízdu v autě a přejíždění nácků (jízdní model je prazvláštní, ale mrtvoly se od kapoty odrážejí pěkně), plnění perků a vedlejších misí a podobné srandy. Ano, je to zábavné, a dost. Ovšem časem se přeci jen dostaví stereotyp a myslím, že zničení všech nazi cílů by byl spíš trest než zážitek. Každopádně fajn věc je ta, že nic z toho dělat nemusíte. Stačí jít od jednoho hlavního questu k dalšímu a hru dohrajete dost rychle, byť se určitě o spoustu věcí ochudíte.

Grafika není špatná, zejména barevná stylizace je opravdu parádní, ale místy je zpracování některých objektů nebo lokací přeci jen slabší (což se dá při takové rozloze pochopit). Horší však je, že jsem se setkal s vypadáváním textur, což bylo příjemné už méně. Co se ale povedlo velmi dobře, to je hudba, která je parádní skrz celou hru a naprosto nejlepší moment byl ve finále na Eiffelově věži, kde hrál osamělý důstojník na piáno. Hratelnost jsem již zmínil, ale přesto si ještě neodpustím, že (alespoň z počátku) jsem měl pocit, jako bych hrál Mafii zkříženou s GTA a Assassins Creed (který jsem nikdy nehrál, ale viděl dost videjí :-D ). A to je jako pochvala, řekl bych, víc než dostatečné.