Medal of Honor byl vždycky nářez, kterej nasadil laťku dost vysoko, aby bylo těžký jí překonat. Pak ale přišlo CoD a série MoH šla ke dnu. Teď nastal čas nakopat CoDéčku prdel.
Medal byl ještě před pár dny nejočekávanější válečnej kousek pod sluncem, všichni čekali obrovskej epickej výklep, kterej vás ani po skončení nenechá v klidu. Dokonce se čekalo, že se MoH pokusí překonat CoD. První ohlasy byly ale docela vlažný a recenze nepřímo říkaly "Neni to špatná hra, ale Call of Duty je lepší". Ho ho, já se tímhle balamutit nenechám.
Den první: Úvodní mise vypadala docela napínavě. Jízda v autě, kolem domy ve kterých se klidně může skrývat nepřítel, do toho všeho tma a atmosferickej hudební doprovod. Když tu náhle přijde rána, auto před vámi ulítne a vy se zoufale snažíte uniknout před olovem. Mě se to ale nelíbilo. Graficky to vypadalo uboze, textury se mi nevím proč pomalu vykreslovaly a celkovej dojem mi dával znát, že to tak bude až dokonce a tak jsem hru po chvíli vypnul a chtěl jí rovnou smazat.
Den druhý: Hru jsem nesmazal :) Dal jsem jí druhou šanci. Ale další dvě mise byly nudný, nedynamický a postrádaly potřebnej náboj, aby to nějak vypadalo. Takže zase to dilema, zda to smazat, nebo hrát dál. Pokračoval jsem. To šílený inferno, který přišlo, to snad ani nemohli vyvíjet stejní tvůrci jako tři předchozí mise. Nejenom, že všechno vypadalo fantasticky, ale hra z čistajasna dostala onen náboj, kterej jsem předtím postrádal. Nádherný prostředí, v tom všem fenomenální válečná řezanice s famóznim hudebnim doprovodem (Zimmer je loser, Ramin Djawadi vládne), perfektním zvukem a jednou za čas přijde nějakej ten úchvatnej přechod mezi bojišti (Příklad: Jste sniper, přes údolí na vzdálenost asi 1 km se snažíte zachránit jednotku, která je pod útokem. Jedna rána, druhá a třetí, v tom přijde satelitní záběr na to peklo a všechno se to přesouvá na druhou stranu údolí do role zoufale se snažícího vojáka o záchranu. Tenhle přechod vás dokonale seznámí se situací a pomůže vám se do ní vžít). Na tom všem je nejlepší, že podobně infarktová akce vás doprovází až do úplnýho konce (ten přijde sice rychle, ale osobně si myslim, že například to CoD je dlouhý stejně. Zkrátka jako film. Ten by vás po pěti hodinách taky začal nudit).
Asi jako každá hra má i novej Medal spoustu chyb, mnohdy i zbytečnejch, ale pakliže se hráč dokáže do svojí role řádně ponořit, tak nad nějakým tím nedodělkem máchne rukou. Sice je docela iritující fakt, že vás hra vede pořád za ručičku, v mnohých místech udává tempo, kterým se máte pohybovat nebo se z vás pokouší dělat pitomce nějak jinak, ale i to je možný přehlídnout, protože skvěle ztvárněná akce zkrátka baví a pokud ne, neni to chyba hry, ale vaše.
Novej přírůstek do série tak nakonec dopad skvěle a to i přes prvních několik misí a sem tam nějakým nedodělkem. Nebojim se říct, že co se dynamičnosti týče, překonává Modern Warfare a to díky zvuku a hudbě.
Medal byl ještě před pár dny nejočekávanější válečnej kousek pod sluncem, všichni čekali obrovskej epickej výklep, kterej vás ani po skončení nenechá v klidu. Dokonce se čekalo, že se MoH pokusí překonat CoD. První ohlasy byly ale docela vlažný a recenze nepřímo říkaly "Neni to špatná hra, ale Call of Duty je lepší". Ho ho, já se tímhle balamutit nenechám.
Den první: Úvodní mise vypadala docela napínavě. Jízda v autě, kolem domy ve kterých se klidně může skrývat nepřítel, do toho všeho tma a atmosferickej hudební doprovod. Když tu náhle přijde rána, auto před vámi ulítne a vy se zoufale snažíte uniknout před olovem. Mě se to ale nelíbilo. Graficky to vypadalo uboze, textury se mi nevím proč pomalu vykreslovaly a celkovej dojem mi dával znát, že to tak bude až dokonce a tak jsem hru po chvíli vypnul a chtěl jí rovnou smazat.
Den druhý: Hru jsem nesmazal :) Dal jsem jí druhou šanci. Ale další dvě mise byly nudný, nedynamický a postrádaly potřebnej náboj, aby to nějak vypadalo. Takže zase to dilema, zda to smazat, nebo hrát dál. Pokračoval jsem. To šílený inferno, který přišlo, to snad ani nemohli vyvíjet stejní tvůrci jako tři předchozí mise. Nejenom, že všechno vypadalo fantasticky, ale hra z čistajasna dostala onen náboj, kterej jsem předtím postrádal. Nádherný prostředí, v tom všem fenomenální válečná řezanice s famóznim hudebnim doprovodem (Zimmer je loser, Ramin Djawadi vládne), perfektním zvukem a jednou za čas přijde nějakej ten úchvatnej přechod mezi bojišti (Příklad: Jste sniper, přes údolí na vzdálenost asi 1 km se snažíte zachránit jednotku, která je pod útokem. Jedna rána, druhá a třetí, v tom přijde satelitní záběr na to peklo a všechno se to přesouvá na druhou stranu údolí do role zoufale se snažícího vojáka o záchranu. Tenhle přechod vás dokonale seznámí se situací a pomůže vám se do ní vžít). Na tom všem je nejlepší, že podobně infarktová akce vás doprovází až do úplnýho konce (ten přijde sice rychle, ale osobně si myslim, že například to CoD je dlouhý stejně. Zkrátka jako film. Ten by vás po pěti hodinách taky začal nudit).
Asi jako každá hra má i novej Medal spoustu chyb, mnohdy i zbytečnejch, ale pakliže se hráč dokáže do svojí role řádně ponořit, tak nad nějakým tím nedodělkem máchne rukou. Sice je docela iritující fakt, že vás hra vede pořád za ručičku, v mnohých místech udává tempo, kterým se máte pohybovat nebo se z vás pokouší dělat pitomce nějak jinak, ale i to je možný přehlídnout, protože skvěle ztvárněná akce zkrátka baví a pokud ne, neni to chyba hry, ale vaše.
Novej přírůstek do série tak nakonec dopad skvěle a to i přes prvních několik misí a sem tam nějakým nedodělkem. Nebojim se říct, že co se dynamičnosti týče, překonává Modern Warfare a to díky zvuku a hudbě.
Pro: strhující příběh, hudba, napínavá akce, po nějaký době grafika, několik infarktovejch momentů, vyvážená obtížnost, délka misí
Proti: první tři mise, do určitý části grafika