Série Gothic patří mezi moje nejoblíbenější hry. Svět v této sérii je úžasný, nezapomenutelný a tak celkově by se mi líbilo v něm žít, přestože je to universum drsné a plné krve, zrady a nenávisti. A právě proto jsem do Arcanie vkládal obrovské naděje. Bohužel, přestože hra vypadala po celou dobu vývoje skvěle, očekávání nenaplnila.

Příběh hry bych moc neřešil. Je slušný, ale nijak epický a celkově nevýrazný. Alespoň, že tak nějak navazuje na přechozí dění a občas se hráč potká se starými známými. Stejně bych si ale radši zahrál za Rhobara III., protože jsem se s „pastýřem z Feshyru“ moc nesžil. Začněme tedy questy. V předchozích Gothicích bylo questů desítky a u G3 dokonce stovky. Tady tomu tak bohužel není. Vždy je aktivní jeden hl. quest a k tomu třeba nějaký poddružný a plus nějaké vedlejší, které s hlavním dějem moc nesouvisí. Bohužel jak hlavní, tak vedlejší úkoly jsou vesměs na jedno brdo a popravdě jsem nenarazil ani na jeden jediný, který by mi nějak více utkvěl v paměti. Ale vlastně jo, jeden by tu byl a to ten se „Strašidelnými sousedy“ ve Stewarku. Dále si ale už fakt nic nevybavím. Díky tomu jsem u Arcanie nikdy nevydržel déle než 2-3 hodinky v kuse, což se mi u Gothica nikdy nestalo.

Herní svět je rozdělen na oblasti a z velké části vyhraničen koridory. Kurňa ale proč? V tomhle Gothic vždy exceloval – neomezený živoucí svět s bohatou zásobou úkolů a možností. Ani jedno Arcania neobsahuje. Vše je hrozně zjednodušené a osekané. Vývoj postavy je domrvený opravdu nehorázným způsobem! Ve hře se nenachází žádní trenéři. Po každém postupu na další úroveň si hráč může dovednosti rozdělit sám. ALE! Hrdina už nemá žádné speciální dovednosti, ale vše je splácané tak nějak dohromady a ani já jsem se v tom moc nevyznal. Od půlky hry jsem už nad rozdělováním moc nepřemýšlel, protože stejně nejvíc rozhodovaly itemy. V tomhle musím Arcanii konečně taky pochválit. Ve hře jsou desítky různých mečů, seker, brnění, helem, přívěšků,… Dále jsou tu i různé lektvary na zvýšení různých schopností. Ty jsem ale nevyužíval vůbec. Nebylo proč. Souboje jsou zpočátku neotřelé, ale později hodně stereotypní, protože se v nich po celou dobu hraní nic nemění. Stále je to o tom uklikat nepřítele a občas uskočit útoku. Hrál jsem jako bojovník a občas jsem i využil magii. Ale hrát přímo za mága si neumím představit, protože kouzel je hodně málo (druhově, ne kvantitou).

Těšil jsem se na rozvětvené dialogy a ani to jsem nedostal. Po této stránce je Arcania nejslabší z celé série. Občas se objeví nějaké kvalitativní výkyvy, ale většinou jde jen o suché sdělení informací o vašem qeustu. Takže žádné vtípky a, nedej bože, originální rozhovory nečekejte. Dabing je také slabší a přišlo mi, že občas někteří dabéři opravdu hodně přehrávají, jakoby vůbec netušili o čem je řeč. K tomu bych připočítal nevyvážený poměr dabingu/zvuků a hlavně hudby. Ona je hra ztišená tak nějak celkově. To by snad mohl opravit nějaký budoucí patch.

Ve hře je možnost nakupovat, ale je to zbytečné. Já tuto možnost vůbec nevyužil. Podobně mizerně, až na pár světlých momentů, jsou na tom i obsahy truhel. Jak by řekl německý komik Michael Kessler – Langweilig! Páčení je ale vcelku originální. Ve hře jsou jakési hledačské úkoly, ale nepochopil jsem jejich smysl. Ten kdo našel všechny hledané předměty je borec. Pro normálního hráče je to ale naprostá zbytečnost, která se navíc míchá mezi seznam questů.

Graficky je Arcania moc pěkná. Daleký dohled působí opravdu skvěle a některé lokace jsou božské – Tooshoo, Stewark, Rozťatá panna,…. Přesto ale nechápu vysoké hardwarové nároky. Grafika zas tak dokonalá není. Já měl nastavené textury na max, stíny na střední a zbytek jsem měl vypnutý a stejně jsem se nad 25 fps nedostal. Ale zase pod 19 taky ne. Aspoň, že hra netrpí výkyvy a tak jede pořád stejně. Akorát v jeskyních mi jela plynule kolem 30 fps.

A další kritika! Některá prostředí moc Gothicovsky nevypadala. Někdy jsem v tom trochu viděl World of Warcraft, někdy zase Fable a občas i Tolkienovu Středozem (také díky názvům Stříbrovodsko, Černovodí atp., které mi připomínaly LotRa). Na sérii Gothic jsem vždy oceňoval středověkou atmosféru s prvky fantasy. Arcania je ale bohužel již pouze čistá fantasy a celkově mi přišla nějak zbytečně moc přepříšerovaná a předémonovaná. S tím vším souvisí podivné animace a všemožné zasekávání se o textury. Souboje hodně připomínaly WoWka, díky „lagujícím“ animacím při bojích. Nevím jak to popsat, ale opravdu to tak působilo, jelikož AI v této hře vůbec není. U zvířat by se jakž takž nechala umělá demence pochopit, ale u lidí to už je na pováženou. Zpočátku jsem jel na HARD, ale nakonec jsem přepl na EASY, protože rozdíl není v obtížnosti, ale v délce soubojů.

Dále se mi nelíbilo:
- všemožné zjednodušení a celkový „konzolový“ pocit ze hry
- extrémně rychlé změny počasí a nemožnost jít se v noci vyspat
- chybí achievementy
- blbá kamera při soubojích (naštěstí vyšel mód (link ke stažení), který otravné oddalování kamery vypíná)
- menší grafické chyby

Na závěr chci pochválit hudbu, která je opravdu nádherná. Už se těším na soundtrack. Závěrečná melodie byla opravdu dokonalá. Škoda jen, že je konec hry tak odfláknutý a natahovaný, přestože je hra tak šíleně krátká. Hudba v menu mi připomínala můj oblíbený seriál The Lost World neboli Ztracený svět :).

Verdikt: Arcania se těžko hodnotí. Pokud se oprostím od toho, že je to nepovedené pokračování mojí modly, jedna se o příjemně hratelné, ale brutálně lineární, RPG. Kvalit série Gothic či Risen od Piranha Bytes ani zdaleka nedosahuje. 70%

Statistiky: Herní doba: 21h 32min, moje postava