Letmo jsem prolétnul zdejší komentáře a přijde mi, že všechno důležité už pravděpodobně bylo řečeno, takže můj komentář bude asi docela ve zkratce.

Singularity mi bylo doporučeno jedním mým znamým, tak jsem si řekl, proč hru nezkusit. Vzhledem k tomu, že já rád takové ty "RPG prvky" v akčních hrách, líbilo se mi i zde různé vylepšování vybavení, zbraní atd, velmi podobné dalšímu dílku od stejného studia, hře Wolfenstein. Příběh jsem příliš nesledoval, hrátky s časem jsou vždycky oříšek, který často nejde pořádně rozlousknout, ale zápletka mi docela sedla (všelijaké vládní experimenty také můžu). Střílení bylo slušné, i když na standardní obtížnost až příliš jednoduché. Grafika se mému oku také líbila.

A teď k záporům. Ač mi bylo hned jasné, že hra bude striktně lineární, někdy byla ta koridorovost vidět až moc (kupříkladu nemožnost přeskočení zábradlí v půlce hry, kdy jediné, co by se stalo, by bylo spadnutí o patro níže opět do přístupné oblasti). Grafika, ač pěkná, má problémy s nahráváním textur. Leckdy se mi stalo, že polovina textur byla velmi ostrá a pěkná, kdežto druhá jako kdyby vypadla z malování. V závěru hry také dochází z příběhových důvodu ke znehodnocování některých těžce nabytých vylepšení potažmo obecně technologie E99. Ze začátku se snažíte prošmejdit kdejaký kout, abyste si mohli na další stanici něco vylepšit, aby na konci hry byly potřebné technologie prakticky na každém rohu a vaše postava skončí téměř se všemi dostupnými vylepšeními (tolik k diferenciaci pomocí RPG prvků). Třešničkou na dortu záporů jsou někdy naprosto nelogicky umístěné vylepšovací stanice (kdo by ji dával třeba do stok?).