Předem bych chtěl říci, že komiksovou předlohu neznám. Punishera jsem si vybral proto, že ze screenů vypadal jako střílečka ve stylu Maxe Payna a taky proto, že není v mé momentální situaci náročný na grafickou kartu.

Vůbec nic jsem od ní nečekal a o to víc mě tato hra překvapila. Hratelnostně je to klasická střílečka z třetí osoby. Cílem většiny misí je projít z místa A do místa B a přitom vykropit desítky nepřátel a na konec sundat i nějakého toho bosse. První půlka hry je zábavná hodně, druhá si drží zábavný standart. První polovina je hodně lehoučká (na střední) a je to popravdě i dobře, protože je pak tato hra vhodná na relax. Druhá třetina hry je trošku těžší, ale pořád to není žádnej záhul. To, co ale autoři udělali na konci předposlední mise, mě doslova nasralo. Měl jsem za úkol udržet svoji pozici a přežít 4 minuty, než se mi otevřou tajné dveře za jakýmsi obrazem. Ze čtyř dveří se na mě valila hromada nepřátel s kevlary (headshot nutností) a já nebyl schopen udržet si je od těla. Poté jsem musel najít zmíněný tajný vchod, ale to nebylo v tom shluku valících se, mimochodem naprosto debilních, nepřátel téměř možné. Tuto pasáž jsem přešel až na 6. pokus. Kdyby aspoň autoři zvedali obtížnost postupně, ale tohle bylo opravdu šílený skok. Poslední mise už byla v tomto ohledu lepší, přesto ale nechápu přepálený počet nepřátel. Asi aby se natáhla herní doba.

Punisher není jenom o samotném střílení. Pro někoho na atraktivnosti přidává možnost mučit nepřátele a tak z nich dostat informace nebo pomoc a poté je originálně popravit. Ve hře je mnoho různých aktivních míst, kde hráč může nepřátele likvidovat nějakým zvráceným způsobem. Nechápu, proč ale tvůrci hry tuto možnost přidávají, když to stejně akorát strhává body ze závěrečného skóre. Přesto pokud je popravím klasicky pistolí, tak mi to body naopak přidá. Musím se podělit o jednu vtipnou momentku ze hry, kdy jsem se schovával za skříní, okolo prošel hlídkující chlápek, načež jsem já na něj tu skříň převrátil. Dva týpci přiběhli z druhého patra a docela vtipně okomentovali jeho „nehodu“ a odkráčeli pryč. Hra je černým humorem doslova prošpikovaná a já jakožto jeho milovník jsem si tyto pasáže dost užíval.

The Punisher mi hodně připomínal dvě věci: Za prvé je hodně podobný Max Paynovi, ale ve hře není bulletime a to je trochu škoda. Hl. hrdina sice umí kotouly, ale čas se nezpomalí. Uvítal bych klidně i krycí systém, který by se taky někdy šikl. Za druhé mi místy hodně připomínal Terminátora, protože jednak má Punisher podobný kabát a jednak klávesou F jde lépe zamířit (přiblížení obrazu) a hl. hrdina zpomalí. A jelikož je první polovina hry hodně lehká, tak stačilo takhle pomalu jít skoro pořád a jak terminátor vykropit všechno v cestě. Ke konci už tato „taktika“ moc nefungovala. Na výběr je veliká škála zbraní. Využíval jsem hlavně přesnosti M4 a svižnosti mnou velmi oblíbené P90ky.

Grafika hry je dnes spíš lehce podprůměrná (port z PS2), ale neruší a je velmi nenáročná na HW. Počet snímků neklesl pod 60. Fyzika funguje celkem dobře, ale občas si mrtvoly podivně zalétají. Jinak ale problém nemám.

Verdikt: Punisher je hodně solidní a na dnešní poměry dost dlouhá střílečka. Stejně mi ale něco chybělo. Něco, co by hru udělalo více zapamatovatelnou. 75%