Již nejednou jsem tvrdil, že válečné hry od jisté doby nehraji, a proto jsem si ani Commandos Strike Force mezi svoje plánované hry nezařadil. Ovšem určitá náhoda zapříčinila, že se mi tato hra dostala na stůl a já měl možnost alespoň vyzkoušet, zda-li přece jen právě tato hra nebude výjimkou. Zkouškou hra obstála a po prvních misích jsem zjistil, že tady to bude přece jen o něčem jiném. O čem?

Zejména o trojici válečníků, z nichž každý plní svoji specifickou funkci a sice jako zelený baret, který ve hře zastává pasáže přímého útoku a jehož nerozlučným pomocníkem jsou tedy zbraně těžšího kalibru, dále pak odstřelovač, který svoji sniperkou jen tak nemine svůj cíl a špión, který po vybavení škrtící strunou a pistolí s tlumičem je nasazen na akce v nejpřísnějším utajení. A protože hráč v průběhu hry role těchto tří hrdinů vcelku rovnoměrně mění, je to hlavní faktor, který tuto hru dělá velmi zábavnou, pestrou a postrádající jakékoliv náznaky stereotypu. V akčních pasážích navíc po zranění zeleného bareta nepřichází tradiční nezdar mise, jako tomu bývá v jiných hrách, nýbrž hráčovo pokračování v roli snipera, který zeleného bareta plnohodnotně nahradí do doby, než se ze svých šrámů dostane opět do bojové formy.

Pokud jde o mě, miloval jsem mise v roli špióna, které byly naprosto perfektní a někdy i náležitě složité, což mě ovšem od požitku nikterak neodradilo. Jediné, co jim rozhodně musím vytknout na rozdíl od podobných her, je nemožnost ukrývání těl protivníků, která pouze po určité době mizela.

Akční mise rovněž nepostrádaly to, co je od nich vyžadováno a musím říct, že jsem se leckdy musel opravdu hodně ohánět, abych nepřátelský útok odrazil a splnil tak úkoly, které po mně během něho byly vyžadovány.

Grafická stránka hry mi přišla na velmi slušné úrovni, troufl bych si tvrdit, že v době vydání hry byla nadprůměrné kvality.

Co dodat? Myslím, že by byla škoda, kdybych tuto hru minul a připravil se tak o velmi dobrý zážitek s patřičně pozitivními dojmy, které mi tato hra bezesporu dala.