Čím je vlastně série Modern Warfare tak jedinečná co se týče singleplayeru? Přináší až neuvěřitelnou jízdu, kdy se na hráče valí spousta akce, dechberoucích momentů a skvěle naskriptovaných situací. Někdy je toho tak moc, že to vše najednou snad ani nejde pobrat.

Právě proto druhý díl pokračuje tam kde první Modern Warfare začalo, s vážným tématem kdy opustilo druhou světovou válku, a zaměřuje se na fiktivní konflikty, a využívá i ty reálné (jako Afgánistán), nyní jde opět do ještě většího konfliktu kdy se válka přenese i na půdu USA. A protivníky už nejsou jenom teroristé ale i regulérní armády.

Příběh opět dokáže zaujmout díky své akčnosti, zběsilosti a v zásadě i jednoduchosti( překvapil mě docela jeden dějový zvrat který sem opravdu nečekal), mise se opět střídají mezi americkými jednotkami a britské speciální jednotce Task Force 141. Jinak kontroverzní letiště, mi přišlo zajímavé svým zpracováním a cílem šokovat, ale toto je pouze jedna odchylka od již tradičních misí.

V zásadě mě pokračování potěšilo, i když zamrzí krátkost kampaně, nenáročnost na hardware, vynikající hudební doprovod na kterým se podílel Hans Zimmer což se ve hrách jen tak nevidí.

Nový díl mě teda nadchnul a opět dokázal že hra má stále co nabídnout a je skvěle hratelná.