Proč si vývojáři FPS myslí, že se všichni hráči na konci jejich hry chtějí potkat se supr mega těžko zničitelným bossem, který absolutně nekoresponduje s nádechem a atmosférou hry? Netuším. Mnohem více by mě překvapil/potěšil konec jiného druhu, stačilo by stisknutí destrukčního tlačítka, popřípadě sejmutí hlavního záporáka kulkou do hlavy.
Bioshock mě bavil. Vtáhl mě do sebe tak, jak se to dlouho nepodařilo žádné jiné FPS. Naposled jsem se podobně cítil u prvního Half Lifu. A není se čemu divit, Bioshock pracuje s podobnými fóry, jako jsou skripty, děj odehrávající se přímo před vámi (ačkoliv v jiné formě než u HL) a hlavně psycho stísněná atmosféra.
Raptur se bohužel velmi snadno okouká. Ačkoliv se tvůrci snažili, po čase zavládne stereotyp. Taťkové už nejsou taková výzva jako na začátku, dobová veselá muzika v neveselých kulisách už nepůsobí tak psychoidně a dějově se hra dostane do LOST stádia, kdy se objeví více otázek než odpovědí.
Musím ocenit nedostatek VŠEHO, který ve hře panuje. Nikdy jsem neměl tolik nábojů, abych rozhazoval kulky jak cukroví při nadílce. Šetřil jsem každou ránu, každou kulku. Tenhle dojem bohužel kazila nesmrtelnost, ale dneska holt jsou hry příliš lehké.
Antiutopické poselství hry není nijak filozoficky náročné, ale rozhodně potěší. Člověk se vžívá do osudů vedlejších postav a vlastně i do osudu Andyho Ryana. Jediný osud, do kterého se nevžijete, je ten váš. Hrdina nemluví (co je tohle za módu?), ale aspoň to nepůsobí tak komicky jako v HL2, protože rozhovorů ve vaší blízkosti zdaleka není tolik.
Na zbraně jsem si dlouho zvykal. Jejich zvuk, zpětný ráz, všechno je takové nemastné neslané. Neměl jsem pocit, že bych v rukou svíral nějaké železo, ale spíše gumové plivátko.
Fyzika předmětů je velmi "vzletná". Je možné roztočit železný koš takovým způsobem, že odtancuje na druhou stranu mapy. Ale nepůsobilo to na mě špatně - do ujeté atmosféry podvodního města se to hodilo. Stejně tak se zde hodila i malovaná grafika a "lesklí" nepřátelé.
Věřím, že Bioshock může někoho nudit. Ale mě bavil. Téměř neustále, ačkoliv ve finále ztrácí šťávu (tak jako každá fps delší než 10 hodin) a řekl bych, že opět platí, že méně je někdy (vždycky) více.
Jinak jsem si hru vážně užil. Každou hlášku Sestřiček, každé zadunění Taťky, každý song linoucí se z úst nepřátel a každou vedlejší psotavu v Rapture. Rozhodně jedna z nejlepších FPS, jakou jsem kdy hrál. Takový top 5 minimálně.
Bioshock mě bavil. Vtáhl mě do sebe tak, jak se to dlouho nepodařilo žádné jiné FPS. Naposled jsem se podobně cítil u prvního Half Lifu. A není se čemu divit, Bioshock pracuje s podobnými fóry, jako jsou skripty, děj odehrávající se přímo před vámi (ačkoliv v jiné formě než u HL) a hlavně psycho stísněná atmosféra.
Raptur se bohužel velmi snadno okouká. Ačkoliv se tvůrci snažili, po čase zavládne stereotyp. Taťkové už nejsou taková výzva jako na začátku, dobová veselá muzika v neveselých kulisách už nepůsobí tak psychoidně a dějově se hra dostane do LOST stádia, kdy se objeví více otázek než odpovědí.
Musím ocenit nedostatek VŠEHO, který ve hře panuje. Nikdy jsem neměl tolik nábojů, abych rozhazoval kulky jak cukroví při nadílce. Šetřil jsem každou ránu, každou kulku. Tenhle dojem bohužel kazila nesmrtelnost, ale dneska holt jsou hry příliš lehké.
Antiutopické poselství hry není nijak filozoficky náročné, ale rozhodně potěší. Člověk se vžívá do osudů vedlejších postav a vlastně i do osudu Andyho Ryana. Jediný osud, do kterého se nevžijete, je ten váš. Hrdina nemluví (co je tohle za módu?), ale aspoň to nepůsobí tak komicky jako v HL2, protože rozhovorů ve vaší blízkosti zdaleka není tolik.
Na zbraně jsem si dlouho zvykal. Jejich zvuk, zpětný ráz, všechno je takové nemastné neslané. Neměl jsem pocit, že bych v rukou svíral nějaké železo, ale spíše gumové plivátko.
Fyzika předmětů je velmi "vzletná". Je možné roztočit železný koš takovým způsobem, že odtancuje na druhou stranu mapy. Ale nepůsobilo to na mě špatně - do ujeté atmosféry podvodního města se to hodilo. Stejně tak se zde hodila i malovaná grafika a "lesklí" nepřátelé.
Věřím, že Bioshock může někoho nudit. Ale mě bavil. Téměř neustále, ačkoliv ve finále ztrácí šťávu (tak jako každá fps delší než 10 hodin) a řekl bych, že opět platí, že méně je někdy (vždycky) více.
Jinak jsem si hru vážně užil. Každou hlášku Sestřiček, každé zadunění Taťky, každý song linoucí se z úst nepřátel a každou vedlejší psotavu v Rapture. Rozhodně jedna z nejlepších FPS, jakou jsem kdy hrál. Takový top 5 minimálně.
Pro: grafika, atmosféra, možnost vracet se na staré lokace (ačkoliv bych rád viděl někoho, kdo to měl zapotřebí :) ), několik dobrých momentů
Proti: chybí jakýkoliv WOW moment, je to zbytečně zdlouhavé, na konci jste Rambo se vším všudy