Víte, dlouhá léta jsem si myslel, že jsem hráč akčních her, kterého už žádná nemůže překvapit. Na starší hry moc nejsem, ne že by to bylo kvůli grafice, ale prostě v nich nevidím (neviděl jsem) nic extra. Half-Life 2 a jeho episody mě v celku nikterak nevytrhly, zkrátka jsem je bral jako klasickou střílečku. Potom všem mě to začlo nějak přitahovat k prvními dílu, jednoduše proto, že jsem chtěl vědět, jak to s tou legendární hrou, kterou jsem několikrát odložil k ledu, jako rozehranou. Nyní s čerstvými dojmy po dohrání mohu říct, že jsem byl hlupák, strašný hlupák.

S odstupem času (těch 12 let od vydání) je hratelnost stále na pomyslném vrcholu zábavy. Už dlouho jsem si takhle neužil hru, neustálé řešení logických hádanek, hledání dalšího postupu, nebo řešení, že jste bez nábojů popř. skoro bez života. Jóó, už dlouho jsem si hru neužil tolik jako právě Half-Life. Zkrátka jsem uchvácen a nyní jsem konečně prozřel - chápu, že Half-Life nastavil laťku, kterou se spoustu let vývojáři inspirovali. Bohužel v dnešní době je už takových her minimum a nezbývá, než se vracet k legendám, kterém nám i v současné době a za slušný peníz poskytnou zábavu hodnou máločemu.

Chválit bych dokázal ještě hodně dlouho, ale to by to byl pravděpodobně nejdelší komentář, radši zůstanu při zemi. Už mám nainstalovaný Half-Life: Opposing Force a těším se, jak malé děcko na Vánoce!