Wow! Tak takhle jsem se u hry ještě nebál. Popravdě, jednu jistou pasáž bych mohl klidně považovat za nejstrašidelnější věc, co jsem v životě kdy zažil.

Potloukat se sám po opuštěném hradě Brennenburg by ještě samo o sobě nebylo vůbec tak strašné, s takovým námětem si pohrává nejedna hra... film, kniha. Totéž platí o ztrátě paměti či groteskních monstrech, na která čas od času narazíte (nebo naopak doufáte, že nenarazíte). De facto se po hratelnostní stránce jedná o naprosto klasickou horrorovou first person adventuru, která se od ostatních liší snad jen osobitým využitím fyziky, k tomu se ale ještě dostanu.

Co dělá Amnesii tak zatreceně dobrou, je bezpochyby zpracování. Tma je opravdu neproniknutelná a vy si můžete buď posvítit lucernou (ve které ale rychle dochází olej) či zapálit tu a tam nějakou pochodeň nebo svíčku. Vzhledem k tomu, že nemáte vůbec žádnou možnost se bránit, nejste skoro nikde v bezpečí. Právě to je na tom celém nejšílenější. Kdyby Amnesia byla klasická střílečka, lekli byste se možná jednou, dvakrát, pak by vám otrnulo a vy byste si probíjeli cestu celkem bez obtíží. Ne však tady. Kráčíte si pomalu a opatrně temnou chodbou, dáváte si pozor na každý roh, když najednou před sebou uslyšíte chrapot umrlce, v šeru před vámi se cosi mihne. Hladina adrenalinu jde neuvěřitelně rychle nahoru a vy berete nohy na ramena, jen abyste se mohli schovat v nejbližší místnosti. Zabarikádovat dveře židlí a hned si zalézt do skříně (ano, opravdu). Napětí se stupňuje, když slyšíte jak monstrum buší na dveře a škvírou ve skříni pozoruje, kterak se dveře rozlétají a jakási nejasná postava se vztekle pohybuje po místnosti ve snaze vás najít.

Třebaže to nemusí znít tak hrozně, v praxi je to, alespoň pro mě, jeden z nejsilnějších herních zážitků. O to mocnější to bylo, když jsem notnou část hry své pronásledovatele ani pořádně neviděl, jen sem tam nějakou nejasnou siluetu, protože jít blíže jsem se skutečně neodvážil.

Samozřejmě, že hra nenabízí jen a pouze toto. Vedle toho je tu i plno logických úkolů (hádanek, chcete-li), které mají zpravidla velmi logické řešení a krom toho budete též objevovat svou zapomenutou minulost.

Kdybych se měl na hru podívat z technické stránky, tak můžu jen a jen chválit. Někdo by snad mohl říct, že grafika by mohla být lepší a tak, nicméně já jsem s ní naprosto spokojen, na vysoké detaily mi hra na mojí staré plečce jela naprosto plynule, při použití sluchátek je zvuková stránka více než perfektní a za celou dobu hraní jsem nenarazil na jediný bug. Délku hry si netroufám odhadnout, jelikož jsem ji hrál často v docela krátkých kouscích a delším časovém úseku, nicméně pocit, že by to bylo příliš krátké, jsem tedy rozhodně neměl.

Snad poslední věc, která stojí za zmínku je ještě ono využití fyziky. Nejen tedy, že je to potřeba k vyřešení některých úkolů, ale setkáte se s ní třeba i při otevírání dveří. Kliknutím je jakoby uchopíte a poté myší táhnete k sobě nebo od sebe, v závislosti na tom, kam s nimi chcete pohnout. Toto je pak dovedeno k dokonalosti, když vám na záda funí nějaká kreatura a vám nezbývá, než za sebou přibouchávat dveře, které v té vší panice ještě často taháte na opačnou stranu, než byste chtěli a měli.

Takže ve výsledku je to vskutku výborná horrorová adventura s dokonalou atmosférou, jež vás ale, co se příběhu a jeho podání týče, zase úplně do kolen nedostane, nemluvě o tom, že ke konci už to dosti ztrácí grády.