Jedna z nejrozporuplnějších her, jaké jsem kdy hrál. Na jednu stranu se nedívím hodnocení pohybujícímu se okolu průměru, osobně bych čtvrtý díl série TES takto v některých úsecích ohodnotil také. Je zde ale i druhá strana mince, která se odkryje při ignorování generického prostředí, čtením jen podstatných dialogů a soustředění se na samotný prožitek z objevování neznámého (svět, až menší než v minulých dílech je stále obrovský). Nebo jednoduše nainstalujete některé z modifikací upravující skoro vše myslitelné, a vytvořte si tak pro vás ideální kombinaci.

Oblivion se ke mě dostal ještě v tom roce, kdy vyšel. Dokonce byl jednou z prvních her, jenž jsem dostal za plnou pořizovací cenu, a nakonec v něm i strávil bezmála sto hodin (konkrétněji to bylo více, 130+). Ač byl Oblivion plný hluchých míst, dokázal vždy po čase přijít s něčím novým. Například hned jeden z počátečních úkolů v městě Kvatch, projíždky na koni v zasněžených vršcích při tlumeném dusotu kopyt do sněhem zakrytých skalisek či vzestup hrdiny v kastovním žebříčku při boji v aréně.

Díky všemožným úkolům pro cechy, deadrické bohy u svatyní či jen pro obyčejné občany Cyrodillu (například quest s malířem uvězněným ve svém obrazu byl obzvláště povedený) vydrží hra opravdu dlouho – a sterotypu jde díky modifikacím prostředí či nahrání nové hudby (já použil hudbu z fimu Barbar Conan a hodila se perfektně) zabránit. Ještě bych rád zmínil grafiku, kterou dodnes považuji za technologicky to nejzdařilejší společně s Gothicem 3 ve všech RPG hrách, které jsem hrál. O tom, že Oblivion musím mít mě přesvědčila tato ukázka, a jsem za to rád - titul jsem si užil, jako již žádné TES (Skyrim je propracovanější a jistě i kvalitnější hrou, avšak již také méně zábavnou).

Celkem mě mrzí, že jsem se k předchůdci - Morrowindu/Daggerfallu nedostal dříve, ale Oblivion mi to plně vynahradil a dokázal i přes četné zjednodušení v systému zaujmout na dlouhou dobu. Navíc když nedávno vyšla skvěle vypadajíci modifikave Nehrim, je tu důvod znovu oprášit Oblivion.