Jak napsat komentář k Fearu a vyhnout se roztečkování některého z použitých slov? Jde to těžko, jméno svádí. A taky klame! Protože strachu jsem si užil sotva jako v tuctovém americkém remaku asijského hororu (ehm, čti málo). Fear dokáže vtáhnout, ale v podobně svižné akci je problém vytvořit skutečný strach. Možná trochu ze začátku, ale velmi rychle se, díky předvídatelnosti a minimálního ohrožení ze strany Almičky, z původně děsivých pasáží stává pouhé vyprávění příběhu, u kterého si spíš orazíte (od akce).

Že hlavní reklamní tahák nefunguje, jak by měl, ale tolik nevadí, páč akční část splňuje skoro vše, co od koridorové střílečky očekávám. Užil jsem si například parádní zbraně, ke konci jsem se dokonce občas nemohl rozhodnout, jakou že si to trojici flint mám nechat. Nejvíc jsem blbnul se špízujícím railgunem. Ten jsem si jak joudelín také šetřil na závěrečného bosse a samozřejmě, klasická finální bitva se, na potvoru, nekonala. Na druhou stranu, nečekanej konec se mi líbil.

Spoustu srandy jsem si užil i s kulkočasem, kamarádem to amputací a dalších brutalitek. Ale co teprve samotní nepřátelé! AI výborná (včetně evidentních skriptů). Sehraní, občas zákeřní a také čilí jako kolibříci, to vše okořeněno, minimálně u lidských protivníků, o komunikaci v týmu. Jasně, je to jen drobnost, ale přesně takové maličkosti mě do hry dokážou vtáhnout.

Jdu si to takhle chodbou (překvapivě) a najednou se ozve nepřátelská frekvence: "Bacha světlo!". Ihned zhasnu baterku, skrčím se a strnu. Na to druhý: "Je za sloupem!", rychle přichází odpověď: "Vyženu ho!" a už mi za ten sloup letí granát... a já spouušššttttííímm bulet time. Nádhera.

Jediný větší kaz na akční části je prostředí, které se téměř nemění a když už, tak „z ocelové šedé na vojenskou šeď“.

Výborná odreagovačka, kterou jsem ale nedokázal hrát víc jak hoďku dvě denně. Pokud jste nehráli, čekejte málo Almy, za to hodně odlítlých končetin ve zpomaleném záběru, a pravděpodobně si tak ušetříte lehké zklamání.