Hra, která se pyšní logem vývojářů od Electronic Arts, bývá nemalou zárukou kvalitního herního prožitku, a protože se jedná (prý) o stealth akci, nebylo pro mne co řešit a tato teprve rok stará hra si našla svoje místo v mojí herní sbírce.

Hned na začátku jsem rozpoznal velkou podobu k legendární hitovce Mafii. Jakpak by ne, když se hra odehrává v podobném období. Proto typická dobová vozítka, prostředí a velmi pěkný příběh zaručují chytlavou hratelnost. Hlavní hrdina navíc disponuje neobvyklým talentem zdolávat budovy šplháním po nich, čímž se poměrně hodně odlišuje od jiných herních postav a toto jeho umění je něčím, co skvělou hratelnost výrazně zvyšuje. Ta ovšem dalšími aspekty dostává citelné rány a není jich zrovna málo.

Pozastavil bych se u grafiky, která se mi na rok starou hru nezdála zrovna líbivá a rozhodně si nemyslím, že by za tím stálo předchozí hraní grafické pecky Half-Life 2.

Uvítal jsem možnost převlékání se do oblečení nepřátel, ve kterém jsem si liboval např. při hraní Death to Spies. Jak známo, tato možnost je totiž při pohybu v nepřátelském území velice prospěšná, jelikož je při ní možné zdárně a v klidu projít okolo většiny nepřátel a částečně se tak vyhnout neustálému schovávání a plížení. U této hry je to však trochu jinak a jak, to je přinejmenším zarážející. Tady při těsném projití okolo nepřítele, čemuž se pochopitelně často nelze vyhnout, jste totiž časo velmi brzy odhaleni, jelikož jejich podezíravost zřejmě nezná hranic, takže je pak na zváženou, zda-li tuto lest vlastně používat, když je výsledný efekt zanedbatelný. Navíc pouhé přikrčení hlavní postavy je již pro nepřátele výzvou k nemalé ostražitosti, takže je docela možné, že jeden z nich si této běžné taktiky všimne a aniž bych u toho prováděl něco nápadnějšího, tak i za tohle mě nakrmí olovem. Bohužel plazení není možné, o ukrývání těl ani nemluvím, tudíž tajný postup hrou, který by měl být jedním z klíčových stylů hry, kolikrát postrádá smysl a pro mě, jakožto vyznavače stealth akce, se nedostavuje nic jiného než zklamání.

Proto holt nezbývá nic jiného, než se při sabotování, které je nejčastější náplní hry, chopit střelných zbraní a situace tak řešit tvrdou akcí. Její kvalita se jí rozhodně nedá upřít, ale málo platné, pokud mám být v roli sabotujícího, pak mi přijde naprosto přirozený tichý a nenápadný způsob. Ten je v této hře bohužel na mizerné úrovni, resp. tu téměř nefunguje.

Co dodat? U Saboteura stačilo jen velmi málo a stala by se z něho opravdu kvalitní špionážní pecka, kterou jsem od ní alespoň částečně očekával. Takhle se však hra zaměřila na styl GTA, který se do špionážní hry ani v nejmenším nehodí. Hlavní pozitivum pro mě zůstává v příběhu a celkové podobnosti k Mafii, což bylo nakonec to jediné, co mě nedlouhou chvíli udržovalo v rozehranosti. Ovšem ve stavu, v němž se hra snaží tvářit jako stealth akce, jejíž principy tu víceméně nejsou dodržovány, je pro mě pokračování v dalším hraní naprosto o ničem.

Proto těm, kteří si od hry slibují kvalitní špionážní akci v takové podobě, jak má správně vypadat, doporučuji jediné - vyhněte se Saboteurovi obloukem, ať se nenecháte napálit jako já. A vy, kteří si chcete zahrát moderní GTA s chabým náznakem špionáže, tak směle do toho!