Přiznávám, že jsem dohrál hodně her, ale jenom na pár jsem skutečně hrdý, že jsem je dohrál, aniž bych použil cheaty, i když v tomhle ohledu jsem je nepoužil, protože jsem nevěděl jak. Ano, přemýšlel jsem nad tím.

Ono totiž ani nešlo jinak. Project I.G.I. (v obouch dílech) je neskutečně obtížná hra, především v tom, že se nedá ukládat. To pak u počítače způsobuje neskutečné stavy při kterých jsem si naštíp malíček a udělal díry do sádrokartónu. Hra totiž rozčilovala, a hodně. Ve svých misích se totiž nacházeli například i ty, kde jste se potichu museli dostat z bodu A do bodu B. A teď si představte, že 40 minut se plížíte a jeden ten šmejd si Vás všimne. Tím pádem hra končí a Vy můžete začít od začátku. Dneska bych to asi nevydržel, tehdá mě to lákalo. Už vlastně ani nevím proč, prostě mě ta hra donutila máknout a pořádně se s ní poprat.

Ono když jste se do hry dostali, tak jste si mohli všimnout, že obsahuje určité stezky, kudy se dá naprosto pohodlně projít. Tak se mně to vstalo v různých lesích, kde číhal nejeden nepřítel a já sledoval kudy kam, abych prošel nepozorován až k základně.

Project I.G.I. je v tomhle ohledu legenda a legendou zůstane. Nutno dodat, že to byla také jedna z mála her (do dnešní doby), kde jsem protivníka mohl rozstřílet přeš zavřené dveře. Také to byla ale dost možná nejnáročnější hra, kterou jsem kdy hrál a s hrdostí musím oznámit, že i dohrál. Na druhou stranu vím, že bych jí v dnešní době už nikdy nenainstaloval. Pak bych se litoval, pač bych věděl, že jsem tu hru hrát už neměl. Ty brutálně stresující situace jsou nezapomenutelný. Na druhou stranu...lépe Vás do té hutné atmosféry vpravit nedokázali.