S.T.A.L.K.E.R. je hra, kterou jsem netrpělivě očekával a jak to jen šlo, okamžitě instaloval. Těšil jsem se na volný svět, kopu misí a jednoho stalkra, samotáře, který jde nadobro zastavit katastrofu, která se udála v Černobylu a chod dějin se touto hrou krapet změnil.
Nicméně jsem neváhal a okamžitě hru spustil. Ze začátku mě vcelku bavila. Místa zamořené radiací a ponurý svět dělal ze hry naprosto brutálně vyvedený atmosferický nářez, který dokonal Saša na kytaru skoro v každý vesnici. Také příběhově mě bavila, ale to až do osudné chvíle, dokud jsem nedorazil do Pripjatě. A že to cesta za příběhem byla skutečně náročná.
Nevím, nechci z toho ukrajinský tým nijak srážet, ale ty roky vývoje na hře zanechali celou řadu naprosto brutálních chyb a bugů, které mě ve hře strašně, ale naprosto příšerně rozčilovali.
Není spoiler, když řeknu, že jednu misi jsem musel hrát dvakrát, když jsem k dané věci přišel a člověk, se kterým jsem musel promluvit se mi zasek v půli cesty a nemohl jsem se k němu přes mříže dostat. A věřte mi, že ta cesta nebyla nijak jednoduchá. Vlastně jako jakákoliv jiná cesta za cílem, která v tomto případě byla potřeba splnit. A takhle se mně to nestalo poprvý. Nehledě na to, že se ve hře pořád jenom chodí. Z bodu A do bodu B klidně i půl hodiny, hodinu.
Kolikrát jsem si i řikal, že se na tu hru, upřímně vykašlu. Neměl jsem na to nervy pořád chodit z bodu A do bodu B přes tisíc obnovených nepřátel, který jsem na daném místě snad tisíckrát rozstřílel (postupem času už jsem mapy jenom probíhal)) a po opětovném načtení mapy se mi tam zase váleli s kulometem v ruce.
Každopádně to vyhrála neskutečně hutná atmosféra a fakt, že jsem si příběh opravdu užíval. Příchod do Pripjatě a výsledný jaderný reaktor byl totiž vrchol celé hry a já jsem byl ve výsledku skutečně rád, že jsem na konec došel. A to i přesto, že moje cesta obsahovala tisíc loadingů, protože jsem prostě nebyl schopný kvůli nějakému bugu jít dál. A že jsem měl kolikrát opravdu rozhodnuto, že na hru kašlu.
Ve výsledku mě ale hra zklamala. Atmosféra se snažila, ale ty roky vývoje mohli dopadnout krapet líp.
Nicméně jsem neváhal a okamžitě hru spustil. Ze začátku mě vcelku bavila. Místa zamořené radiací a ponurý svět dělal ze hry naprosto brutálně vyvedený atmosferický nářez, který dokonal Saša na kytaru skoro v každý vesnici. Také příběhově mě bavila, ale to až do osudné chvíle, dokud jsem nedorazil do Pripjatě. A že to cesta za příběhem byla skutečně náročná.
Nevím, nechci z toho ukrajinský tým nijak srážet, ale ty roky vývoje na hře zanechali celou řadu naprosto brutálních chyb a bugů, které mě ve hře strašně, ale naprosto příšerně rozčilovali.
Není spoiler, když řeknu, že jednu misi jsem musel hrát dvakrát, když jsem k dané věci přišel a člověk, se kterým jsem musel promluvit se mi zasek v půli cesty a nemohl jsem se k němu přes mříže dostat. A věřte mi, že ta cesta nebyla nijak jednoduchá. Vlastně jako jakákoliv jiná cesta za cílem, která v tomto případě byla potřeba splnit. A takhle se mně to nestalo poprvý. Nehledě na to, že se ve hře pořád jenom chodí. Z bodu A do bodu B klidně i půl hodiny, hodinu.
Kolikrát jsem si i řikal, že se na tu hru, upřímně vykašlu. Neměl jsem na to nervy pořád chodit z bodu A do bodu B přes tisíc obnovených nepřátel, který jsem na daném místě snad tisíckrát rozstřílel (postupem času už jsem mapy jenom probíhal)) a po opětovném načtení mapy se mi tam zase váleli s kulometem v ruce.
Každopádně to vyhrála neskutečně hutná atmosféra a fakt, že jsem si příběh opravdu užíval. Příchod do Pripjatě a výsledný jaderný reaktor byl totiž vrchol celé hry a já jsem byl ve výsledku skutečně rád, že jsem na konec došel. A to i přesto, že moje cesta obsahovala tisíc loadingů, protože jsem prostě nebyl schopný kvůli nějakému bugu jít dál. A že jsem měl kolikrát opravdu rozhodnuto, že na hru kašlu.
Ve výsledku mě ale hra zklamala. Atmosféra se snažila, ale ty roky vývoje mohli dopadnout krapet líp.
Four Last Things
Pro: neskutečně depresivní atmosféra, fantastické prostředí a zajímavý RPG systém
Proti: chvílemi neskutečně těžké, respawnování nepřátel a tuna naprosto příšerných bugů