Každý by chtěl vládnout silou velikou a svojí sílu představit někomu slabšímu. Proto vznikla hra Overlord, kterou jsem si během chvilkového hraní okamžitě zamiloval. Měla totiž naprosto parádní koncept a vcelku dobrý příběh, který ale přebyla celková atmosféra hry a samotné prostředí.

Nejúžasnější na tom všem byla ta originalita, se kterou se hra kochala od začátku do konce. Sice je pravda, že jsem se občas zaseknul, ale to mi nebránilo tomu, abych si svět ještě párkrát neprošel. Hezky se na něj koukalo, byl příjemně malebný a minioni překvapivě dost pohádkoví. Včetně samotných nepřátel ať už v dole nebo na povrchu.

I když pravda...po takových deseti hodinách hraní se objeví stereotyp, který na sebe nenechá dlouho čekat, jako u většiny hry. Proto možná po dalších pěti hra končí s tím, že finále je opravdu velkolepé, za použití co největšího množství miniomů. Dodnes na tu hru hezky vzpomínám a určitě se řadí do té kolonky těch originálnějších, které překvapili především samotným konceptem.