Příběh se vrací k událostem předcházejícím prvnímu dílu, ale pohlíží na ně z trochu jiného úhlu. Zabývá se hranicí mezi učeními Jedi a Sithů, jež byla pro mnoho Rytířů v občanské válce příliš tenká na to, aby ji nepřekročili, a především samotnou Sílou. Podstatná část příběhu je koncentrována do vztahů mezi hráčem a jeho družiníky, kteří jsou nejsilnější stránkou K2. Ti zastupují bohaté spektrum názorů na svět a hráč tak jejich prostřednictvím poznává takřka celý vesmír, často jsou též nějak spjati s jeho minulostí a mohou poodhalit nejasná místa v příběhu. Interakce s nimi probíhá jak v bezpečí lodě, tak v terénu, kde reagují na probíhající události a v rozhovorech s nimi můžete získat kladné či záporné body vlivu, jenž je klíčový pro další vývoj vztahu. Můžete je svým vlivem přetáhnout na opačnou stranu Síly a z několika udělat dokonce své padawany. Faktem je, že jejich hloubka je různá, jako by některé už autoři nestihli dopracovat, přesto považuji společníky za nejlepší, jaké jsem ve hře potkal (těsně překonávají i ty z Tormentu).

Žel pocit z určité nedotaženosti hry mám na víc místech, některé lokace jsou jen výplňové a souboje v nich nezáživné. Implementace pravidel se zlepšila v nebojové části hry, v níž rozhovory ovlivňují různé schopnosti (už ne pouze přesvědčování), bojová část trpí ovšem stejnými nedostatky jako v jedničce. Schopností a dovedností je víc a při hře za Temnou stranu zažívám libý pocit nepřemožitelnosti při likvidaci desítek nepřátel, vzhledem k důležitosti soubojů pro hru je jejich snadnost a repetitivnost ovšem závažným nedostatkem.

Herní systém je v mnoha aspektech oproti K1 mírně vylepšen, na samotnou hru ale jako by se nedostávalo času. Příběh a dialogy jsou výtečné, ale herní prostředí přinejlepším kopírují jedničku, jsou šedivější, hratelnost je nevyrovnaná, silné momenty jsou prokládány dlouhými bojovými sekvencemi a příběh s hráčem občas opravdu nehezky smýká.

V objektivně měřitelných aspektech nedosahuje K2 kvalit svého předchůdce, atmosféra je ale minimálně stejně silná a větší důraz na rozhovory a příběh pokračování v mých očích staví přece jen o chloupek výš.