Tak se tedy pokusím vypsat dojmy s touhle českou "legendou" a obhájit své čistě průměrné hodnocení (tzn. hru nepovažuji za dobrou, ani špatnou)...
• Velice silnou stránkou je bezesporu hudba. A to jak orchestrální doprovody, které se dokážou nesmírně vrýt do paměti, tak špičkový Reinhardtův gipsy-swing (jak to sám nazýval) či jiné dobové trefné pecky.
• Grafické zpracování. Zejména s osvětlením objektů si grafici pořádně vyhráli. Taktéž textury obličejů na tehdejší dobu nesmírně detailní.
• Dobové zobrazení 30. let minulého století. Pěkná auta, mnoho budov, stará nadzemka, tehdejší oblečení... Jakási atmosféra tady určitě je.
• Cut-scény. Je jich mnoho, jsou dobře napsané a dají se přeskočit. I když některé pasáže zbytečně dlouhé (čekání, až někdo dokouří v naprostém tichu, zdlouhavé záběry na mlčící obličej atp.), ale když si vybavím dnešní chaotické animačky, kde je množství střihu rychlejší, než mluvené slovo, jsem za pomalý a přehledný spád o to víc vděčný. O to tu pak mají větší grády rychlejší scény (např. začátek přestřelky v garáži při kupování jakéhosi chlastu)
• Děj je na herní poměry dobrý. Přehledný, hráč se v množství NPC neztrácí... Konečná myšlenka je výborná. Nicméně...
∙ ...nemůžu souhlasit s vyzdvihováním příběhu do nebes. Prakticky jde o dost idealizovaný pohled na taliánské mafiány v USA v čele s neporazitelným Tomem a velkým Donem. Vykrádání některých pasáží (výbuch auta, zbraň schovaná na záchodě...) z Godfathera nebudu pitvat. Ale dejme tomu stále přijatelné.
∙ Dabing. Přestože se tomu našemu vyhýbám všemi dvaceti, nechal jsem ho raději tak jak je. A po čase si celkem zvykl, i když místy zněl opravdu uměle a hlasy vedlejších postav byly téměř totožné. Hlavně při jízdě v autě mi dělalo problém rozpoznat, co řvou kolemjdoucí, nebo samotný Tom či jiný spolujezdec. Ale uši to rozhodně netrhá, jak je tomu u jiných herních dabingů a člověk se i zasměje. Navíc vzácné vulgarismy tomu dodávají dobrou šťávu.
◦ Prvky realističnosti bohužel zabíjí hratelnost (ačkoliv jsem byl donedávna přesvědčený, že tomu tak není). Navíc nedodělaná realističnosti. Je hezké, že si policajti, kterých je jak much, dokážou bez radaru všimnout 61 km/h a hned po mě vyjet, ale ve výsledku to znamená pouze otravné zdržení. Že přejíždím chodce většinou nikomu nevadilo. Naopak když jsem projel na červenou, hned z toho byla siréna, kdežto parčík plný lidí za Sallieriho barem jsem mohl křižovat jak se mi zlíbilo. Takové pátrání jde jednoduše zrušit zabitím pronásledujících policajtů (kteří mimochodem dokážou během přestřelky zamykat svá auta), chodci reagují zásadně na střelbu, tudíž se můžu s vytaseným Tommygunem vesele ohánět a spoléhat na neznalost obyčejných smrtelníků o účelu zbraní. Výbuch auta většinou také kolemjdoucí nějak neobtěžoval atd. Tohle není o stáří hry, ale o dopsání několika skriptů a jejich zapasování tak, aby hráče neobtěžovalo, ale když už, tak donutilo.
◦ Ačkoliv je aut velké množství, 90% jich jezdí téměř stejně - neohrabaně. Podstatně jinak jezdí pouze závodní auto a auto, které lze získat před přepadením banky s Pauliem. Tím nechci říct, že bych se chtěl v roce 1932 prohánět po městě v nějakém Bugatti, ale znatelnější vývoj by neuškodil. Zpočátku mě jízdy slušně bavily, ale ke konci jsem jen nudně opíral hlavu o ruku a čekal, až se stará herka někam dostane. Nehledě na stereotyp...
◦ Stereotyp č. 1: A to sakra otravný. 1/3 každé mise tvoří dojezd z bodu A na bod B. Cestu bar-ulička-parčík-podjezd-hlavní... by nebylo problém přeskočit (po 189. to jet je opravdu dorážející) a aby toho nebylo málo a hráč měl pocit, že je děj dlouhý, nabídnou autoři jako bonus zdarma naprosto stejnou cestu zpět. To vše doprovázené savepointy, které byly rozmístěné tak, aby se množství najetých kilometrů po stejných usecích (v případě loadu) ještě víc namnožilo.
◦ Stereotyp č. 2: Střelba. Nudná, bez vývoje, na TPS nerealistická a neuvěřitelně těžkopádná jako hratelnost sama. Téměř haluzová eliminace NPC s nekonečným množstvím nábojů. Opravdu fair play. A opět prvek rádoby realističnosti, který byl spíš na obtíž. Je na místě, že se herní postava po postřelení bude svíjet v křečích neschopna pohybu, ale ve výsledku to znamená jen častější load a vyšší tok nadávek. Nicméně to, že by ve skutečnosti nikdo 5 ran do hrudi nepřežil (včetně NPC) se už neřeší (ještě, že jsem našel modifikaci na headshoty).
◦ Zbraní je do počtu prstů na rukou a mezi misemi se náplň inventáře jednoduše smaže. Postup, k jakým zbraním se hráč dostane není také moc šikovný. Už ve třetí misi získám nejúčinnější zbraň vůbec, kterou mi však hra po dokončení mise zase sebere (jako rozmazlenému děcku lízátko) a nabídne za odměnu boxera (palec).
◦ AI parťáků. Raději nebudu rozvádět.
◦ Linearita. Doslova a do písmene si vývojáři hrají s hráčem jako s loutkou a vedou ho za ručičku. Pro mě další prvek, který zabíjí hratelnost na bod mrazu. Jediné, co hráč mohl ovlivnit za celou hru byla volba obtížnosti závodu. Já vím, že se jedná o TPS, ale jakékoliv drobné možnosti volby, které příběh (a vůbec hraní her) nabízí by neuškodilo. Navíc hráč při plnění úkolů nemohl myslet způsobem "Jak bych to udělal" ale ,"Jak by to vývojáři udělali". V konečné fázi byla struktura misí asi taková: Jeď z bodu A na bod B, shlédni animačku, vystřílej co se dá, shlédni další animačku a vrať se z bodu B na bod A.
◦ Několik hodně slabých misí. Jako příklad uvedu ochranu Sáry, kde jsem byl s boxerem postaven před 5 NPCček z noži a baseballkami. Jediné, co mi herní možnosti nabídly bylo zběsilé mačkaní myši a zaměření na jednoho grázla, dokud po cca 8 ranách nelehl dřív, než mě stihli umlátit jeho kumpáni. a pronásledování Sergia Morella. Zadání úkolu během ujíždějícího auta bylo ,"Zabij Sergia Morella". První co mě trklo bylo pochopitelně ,"neujeď mi ať tě mám pořád na očích". Hlavně když jsem ho měl před nosem po třech neúspěšných misích s Pauliem. Tak jsem se snažil, co to šlo. Stará herka ale měla problém s výjezdem po hlavní nahoru, ujel mi. Podruhé jsem to vytočil smykem, vyjel to a chvíli jej pronásledoval po hlavní k mostu. Když byl blízko, tasil jsem jednu ze tří ponechaných (neobvyklé při přechodu mezi misemi) pistolí a smažil do něj. Ten ale jak splašený přidal a rázem ujel. A tak to pokračovalo. Sem tam se připletli policajti = load (stačí jedno zdržení a Morell byl kde tam), pak mi občas dělala problém jedna zatáčka (za mostem kolmě doprava, lampy zavazely), několikrát jsem to otočil na záda, a dvakrát se mi ho podařilo vybourat. Poprvé se sekl mezi sloupy, ale než jsem do něj stačil nastřílet olovo, kde se vzali tu se vzali benga s pumpovačkama = load. Ulevilo se mi, že jeho vybourání není mission impossible a pravděpodobně to ani jinak nepůjde, takže jsem pistole nevytahoval a snažil se ho pořád nabourat = mnoho loadů při tlačenicíh. Druhé úspěšné nabourání jeho auta znamenalo propad přes texturu. To už intenzita nadávek nabírala na maximálních otáčkách tak jsem ho jen na truc pronásledoval (a raději se ho ani nedotkl). Najednou loadscreen, animačka a stejné zadání úkolu ,"Zabij Sergia Morella". To už jsem fakt nevěděl, co si pod tímto pojem mám představit. A podobná mise byla při pronásledování z nějaké farmy jedno chlápka někde v úvodu. Zadání bylo stejné ale fungovalo.
◦ Obrovské zklamání. Zvlášť po tolika stoprocentních ohlasech. Pro mě nejpřechvalovanější hra vůbec.
Možná někoho napadne, proč jsem Mafii vlastně lámal přes koleno abych ji dohrál. Důvody jsou dva. Za prvé jsem chtěl vědět, co vlastně všichni považují za českou legendu a vytvořit si vlastní pohled a za druhé jsem chtěl mít nějakou návaznost na její pokračování, do kterého mě osobně nabudili přímo samotní vývojáři z 2K Czech... A studium.
(1.2, kolekce klasiky)
• Velice silnou stránkou je bezesporu hudba. A to jak orchestrální doprovody, které se dokážou nesmírně vrýt do paměti, tak špičkový Reinhardtův gipsy-swing (jak to sám nazýval) či jiné dobové trefné pecky.
• Grafické zpracování. Zejména s osvětlením objektů si grafici pořádně vyhráli. Taktéž textury obličejů na tehdejší dobu nesmírně detailní.
• Dobové zobrazení 30. let minulého století. Pěkná auta, mnoho budov, stará nadzemka, tehdejší oblečení... Jakási atmosféra tady určitě je.
• Cut-scény. Je jich mnoho, jsou dobře napsané a dají se přeskočit. I když některé pasáže zbytečně dlouhé (čekání, až někdo dokouří v naprostém tichu, zdlouhavé záběry na mlčící obličej atp.), ale když si vybavím dnešní chaotické animačky, kde je množství střihu rychlejší, než mluvené slovo, jsem za pomalý a přehledný spád o to víc vděčný. O to tu pak mají větší grády rychlejší scény (např. začátek přestřelky v garáži při kupování jakéhosi chlastu)
• Děj je na herní poměry dobrý. Přehledný, hráč se v množství NPC neztrácí... Konečná myšlenka je výborná. Nicméně...
∙ ...nemůžu souhlasit s vyzdvihováním příběhu do nebes. Prakticky jde o dost idealizovaný pohled na taliánské mafiány v USA v čele s neporazitelným Tomem a velkým Donem. Vykrádání některých pasáží (výbuch auta, zbraň schovaná na záchodě...) z Godfathera nebudu pitvat. Ale dejme tomu stále přijatelné.
∙ Dabing. Přestože se tomu našemu vyhýbám všemi dvaceti, nechal jsem ho raději tak jak je. A po čase si celkem zvykl, i když místy zněl opravdu uměle a hlasy vedlejších postav byly téměř totožné. Hlavně při jízdě v autě mi dělalo problém rozpoznat, co řvou kolemjdoucí, nebo samotný Tom či jiný spolujezdec. Ale uši to rozhodně netrhá, jak je tomu u jiných herních dabingů a člověk se i zasměje. Navíc vzácné vulgarismy tomu dodávají dobrou šťávu.
◦ Prvky realističnosti bohužel zabíjí hratelnost (ačkoliv jsem byl donedávna přesvědčený, že tomu tak není). Navíc nedodělaná realističnosti. Je hezké, že si policajti, kterých je jak much, dokážou bez radaru všimnout 61 km/h a hned po mě vyjet, ale ve výsledku to znamená pouze otravné zdržení. Že přejíždím chodce většinou nikomu nevadilo. Naopak když jsem projel na červenou, hned z toho byla siréna, kdežto parčík plný lidí za Sallieriho barem jsem mohl křižovat jak se mi zlíbilo. Takové pátrání jde jednoduše zrušit zabitím pronásledujících policajtů (kteří mimochodem dokážou během přestřelky zamykat svá auta), chodci reagují zásadně na střelbu, tudíž se můžu s vytaseným Tommygunem vesele ohánět a spoléhat na neznalost obyčejných smrtelníků o účelu zbraní. Výbuch auta většinou také kolemjdoucí nějak neobtěžoval atd. Tohle není o stáří hry, ale o dopsání několika skriptů a jejich zapasování tak, aby hráče neobtěžovalo, ale když už, tak donutilo.
◦ Ačkoliv je aut velké množství, 90% jich jezdí téměř stejně - neohrabaně. Podstatně jinak jezdí pouze závodní auto a auto, které lze získat před přepadením banky s Pauliem. Tím nechci říct, že bych se chtěl v roce 1932 prohánět po městě v nějakém Bugatti, ale znatelnější vývoj by neuškodil. Zpočátku mě jízdy slušně bavily, ale ke konci jsem jen nudně opíral hlavu o ruku a čekal, až se stará herka někam dostane. Nehledě na stereotyp...
◦ Stereotyp č. 1: A to sakra otravný. 1/3 každé mise tvoří dojezd z bodu A na bod B. Cestu bar-ulička-parčík-podjezd-hlavní... by nebylo problém přeskočit (po 189. to jet je opravdu dorážející) a aby toho nebylo málo a hráč měl pocit, že je děj dlouhý, nabídnou autoři jako bonus zdarma naprosto stejnou cestu zpět. To vše doprovázené savepointy, které byly rozmístěné tak, aby se množství najetých kilometrů po stejných usecích (v případě loadu) ještě víc namnožilo.
◦ Stereotyp č. 2: Střelba. Nudná, bez vývoje, na TPS nerealistická a neuvěřitelně těžkopádná jako hratelnost sama. Téměř haluzová eliminace NPC s nekonečným množstvím nábojů. Opravdu fair play. A opět prvek rádoby realističnosti, který byl spíš na obtíž. Je na místě, že se herní postava po postřelení bude svíjet v křečích neschopna pohybu, ale ve výsledku to znamená jen častější load a vyšší tok nadávek. Nicméně to, že by ve skutečnosti nikdo 5 ran do hrudi nepřežil (včetně NPC) se už neřeší (ještě, že jsem našel modifikaci na headshoty).
◦ Zbraní je do počtu prstů na rukou a mezi misemi se náplň inventáře jednoduše smaže. Postup, k jakým zbraním se hráč dostane není také moc šikovný. Už ve třetí misi získám nejúčinnější zbraň vůbec, kterou mi však hra po dokončení mise zase sebere (jako rozmazlenému děcku lízátko) a nabídne za odměnu boxera (palec).
◦ AI parťáků. Raději nebudu rozvádět.
◦ Linearita. Doslova a do písmene si vývojáři hrají s hráčem jako s loutkou a vedou ho za ručičku. Pro mě další prvek, který zabíjí hratelnost na bod mrazu. Jediné, co hráč mohl ovlivnit za celou hru byla volba obtížnosti závodu. Já vím, že se jedná o TPS, ale jakékoliv drobné možnosti volby, které příběh (a vůbec hraní her) nabízí by neuškodilo. Navíc hráč při plnění úkolů nemohl myslet způsobem "Jak bych to udělal" ale ,"Jak by to vývojáři udělali". V konečné fázi byla struktura misí asi taková: Jeď z bodu A na bod B, shlédni animačku, vystřílej co se dá, shlédni další animačku a vrať se z bodu B na bod A.
◦ Několik hodně slabých misí. Jako příklad uvedu ochranu Sáry, kde jsem byl s boxerem postaven před 5 NPCček z noži a baseballkami. Jediné, co mi herní možnosti nabídly bylo zběsilé mačkaní myši a zaměření na jednoho grázla, dokud po cca 8 ranách nelehl dřív, než mě stihli umlátit jeho kumpáni. a pronásledování Sergia Morella. Zadání úkolu během ujíždějícího auta bylo ,"Zabij Sergia Morella". První co mě trklo bylo pochopitelně ,"neujeď mi ať tě mám pořád na očích". Hlavně když jsem ho měl před nosem po třech neúspěšných misích s Pauliem. Tak jsem se snažil, co to šlo. Stará herka ale měla problém s výjezdem po hlavní nahoru, ujel mi. Podruhé jsem to vytočil smykem, vyjel to a chvíli jej pronásledoval po hlavní k mostu. Když byl blízko, tasil jsem jednu ze tří ponechaných (neobvyklé při přechodu mezi misemi) pistolí a smažil do něj. Ten ale jak splašený přidal a rázem ujel. A tak to pokračovalo. Sem tam se připletli policajti = load (stačí jedno zdržení a Morell byl kde tam), pak mi občas dělala problém jedna zatáčka (za mostem kolmě doprava, lampy zavazely), několikrát jsem to otočil na záda, a dvakrát se mi ho podařilo vybourat. Poprvé se sekl mezi sloupy, ale než jsem do něj stačil nastřílet olovo, kde se vzali tu se vzali benga s pumpovačkama = load. Ulevilo se mi, že jeho vybourání není mission impossible a pravděpodobně to ani jinak nepůjde, takže jsem pistole nevytahoval a snažil se ho pořád nabourat = mnoho loadů při tlačenicíh. Druhé úspěšné nabourání jeho auta znamenalo propad přes texturu. To už intenzita nadávek nabírala na maximálních otáčkách tak jsem ho jen na truc pronásledoval (a raději se ho ani nedotkl). Najednou loadscreen, animačka a stejné zadání úkolu ,"Zabij Sergia Morella". To už jsem fakt nevěděl, co si pod tímto pojem mám představit. A podobná mise byla při pronásledování z nějaké farmy jedno chlápka někde v úvodu. Zadání bylo stejné ale fungovalo.
◦ Obrovské zklamání. Zvlášť po tolika stoprocentních ohlasech. Pro mě nejpřechvalovanější hra vůbec.
Možná někoho napadne, proč jsem Mafii vlastně lámal přes koleno abych ji dohrál. Důvody jsou dva. Za prvé jsem chtěl vědět, co vlastně všichni považují za českou legendu a vytvořit si vlastní pohled a za druhé jsem chtěl mít nějakou návaznost na její pokračování, do kterého mě osobně nabudili přímo samotní vývojáři z 2K Czech... A studium.
(1.2, kolekce klasiky)
Pro: OST | Grafika | Narace | Cut-scény
Proti: Těžkopádná hratelnost | Herní stereotyp | Nedodělaná "realističnost" | Linearita - cítil jsem se jako loutka