Absolutní klasika, kterou ovšem po právu zastínil třetí, v některých směrech propracovanější díl série.
Já se ale radši vracím k The Succession Wars, který má pro mě přehlednější grafické zpracování a především nezapomenutelnou hudbu v jednotlivých městech a bitvách (Knight Town, Barbarian Town, Combat 3 ), která mě dokáže vrátit do druhé poloviny 90. let. Dlouhé desítky, až stovky, hodin hraní se mi vrylo do paměti, a musím říci, že zpětně šlo o jednu z nejlepších voleb v rámci přiložených her (Level).
Příběh kampaně o dvou bratrech, "zlého" Archibalda a "hodného" Rolanda, kteří chtějí uzmout trůn po svém zemřelém otci, ničím nepřekvapí, ale jako výplň mezi několika mapy (konkrétně jich je deset, respektive jedenáct) funguje. To vše navíc doplňuje nesčetné množství samostatných misí a editor, v němž stvoření kvalitní mapy je otázkou jen pár desítek minut až hodin a následná zkouška v hot saetu (až šest hráčů) ověří vaše konstruktérské schopnosti. A tak jediným větším záporem je repetivnost konání. Vždy je tu ale možnost Heroes odložit, a vrátit se k nim za pár týdnů. Proto jsem také hrál HoMaM II přibližně rok, a to především s kamarádem u jednoho počítače. Krásná protiváha stejně tak populárnímu, ale zcela odlišnému, Age of Empires II: The Age of Kings. Na Windows 98 se ale krásně doplňovaly.
Ekonomická rovina je do puntíku vyvážená, a tak všechna města mají stejné šance (warlock, ehm) na vítezství v jednotlivých scénářích. Hrdina po kapitulaci nepřátelské tvrze (a po jejím pracném dobývání) si může nakombinovat armádu z pěti různých typů jednotek a tak se může stát, že bude ovládat pět nejsilnějších kreatur z rozdílných měst. Z řadových jednotek jsem měl nejraději zombíky, pro něž byl typický pohyb, kdy šoupají druhou nohu za první. Pomalé, neohrabané a celkově nesympatické = a tedy ideální underdog!
Jak jednou nainstalujete a pochopíte základní princip, těžko se vám bude vstávat od počítače po dlouhé týdny. Vedle her jako UFO, Jagged Alliance 2 či Incubation patří série Heroes mezi nejpovedenějí "tahovky" 90. let. Doporučuje deset z deseti drolinů.
Já se ale radši vracím k The Succession Wars, který má pro mě přehlednější grafické zpracování a především nezapomenutelnou hudbu v jednotlivých městech a bitvách (Knight Town, Barbarian Town, Combat 3 ), která mě dokáže vrátit do druhé poloviny 90. let. Dlouhé desítky, až stovky, hodin hraní se mi vrylo do paměti, a musím říci, že zpětně šlo o jednu z nejlepších voleb v rámci přiložených her (Level).
Příběh kampaně o dvou bratrech, "zlého" Archibalda a "hodného" Rolanda, kteří chtějí uzmout trůn po svém zemřelém otci, ničím nepřekvapí, ale jako výplň mezi několika mapy (konkrétně jich je deset, respektive jedenáct) funguje. To vše navíc doplňuje nesčetné množství samostatných misí a editor, v němž stvoření kvalitní mapy je otázkou jen pár desítek minut až hodin a následná zkouška v hot saetu (až šest hráčů) ověří vaše konstruktérské schopnosti. A tak jediným větším záporem je repetivnost konání. Vždy je tu ale možnost Heroes odložit, a vrátit se k nim za pár týdnů. Proto jsem také hrál HoMaM II přibližně rok, a to především s kamarádem u jednoho počítače. Krásná protiváha stejně tak populárnímu, ale zcela odlišnému, Age of Empires II: The Age of Kings. Na Windows 98 se ale krásně doplňovaly.
Ekonomická rovina je do puntíku vyvážená, a tak všechna města mají stejné šance (warlock, ehm) na vítezství v jednotlivých scénářích. Hrdina po kapitulaci nepřátelské tvrze (a po jejím pracném dobývání) si může nakombinovat armádu z pěti různých typů jednotek a tak se může stát, že bude ovládat pět nejsilnějších kreatur z rozdílných měst. Z řadových jednotek jsem měl nejraději zombíky, pro něž byl typický pohyb, kdy šoupají druhou nohu za první. Pomalé, neohrabané a celkově nesympatické = a tedy ideální underdog!
Jak jednou nainstalujete a pochopíte základní princip, těžko se vám bude vstávat od počítače po dlouhé týdny. Vedle her jako UFO, Jagged Alliance 2 či Incubation patří série Heroes mezi nejpovedenějí "tahovky" 90. let. Doporučuje deset z deseti drolinů.
Pro: hudba, mnoho scénářů, krásná grafika, není tak rozsáhlé jako třetí díl
Proti: občas dlouhé a stereotypní (některé scénaře)