Half-Life. Legenda. Klasika. Kult.

A také velké haló v médiích, často označované za revoluční titul na poli stříleček s příběhem. A do jisté míry po právu, ač jistě HL nebyl v tomto první a ani nejlepší (Jurassic Park: Trespasser), tak dokázal čistokrevným FPS přidat i další rozměr naléhavého příběhu plného interaktivního prostředí a živého světa uzavřené laboratoře.

Technické zpracování je na pomyslném vrcholu tehdejších možností, ač určitá sterilita prostředí je znatelná. Zajímavostí je také celá řada interaktivních prvků (možnost vypnutí světla a následná reakce obyvatel komplexe Black Mesa na nově vzniklý problém, či System Shockem inspirované smrti vědců bez možnosti zvrátit průběh jejich osudu). Běžnou střílečku ozvláštňují, či spíše hratelnostně strhávají, arkádové prvky - manipulace s bedny a skákání po nich, šplhání, přeskoky do šachet trvající celou věčnost... a to vše v enginu, kde nejsou vidět končetiny a samotný skok často záleží na štěstí. Po dvacátem pokusu dostat se na vyvýšené místo budete autory z Valve proklínat a přát jim ještě více kilogramů.

V témže roce vydané tituly jako Jurassic Park: Trespasser či pozdější slovenský Chaser mě zabavily mnohem více. O srovnání s Doom II: Hell on Earth nebo Blood, aneb jak má vypadat akce a ne něco mezi, se raději zmiňovat nebudu. Finální verdikt v mém případě je negativní, zvláště kvůli až legendárnímu status, jenž ani zdaleka nekoreluje se samotnou kvalitou hry.