Mnozí z nás asi znají ten pocit, kdy si chtějí zavzpomínat na hry, které byly na počátku jejich hráčské "kariéry“. Proto i já si občas rád zopakuji nějakou tu misi z Return to Castle Wolfenstein, připomenu si černý humor v Blood II: The Chosen či oživím boje se zmutovanými monstry v Doom 3. A pokud se po pár letech objeví hra jiná, která má nemálo společného s jednou z her mnou jmenovaných, pak je to nemalý důvod k radosti. Jak už je asi možné tušit, posledně jmenovanou hru jsem nezmínil úplně náhodou.

Ano, Quake 4 je v podstatě Doom 3 "v převleku", což po takovémto vyslovení pro někoho může sice znít otráveně, ale mohu každého s radostí ubezpečit, že já tím dotyčným určitě nejsem. Kromě společného méně výrazného příběhu má hra nádhernou grafickou stránku, která v současné době nemusí na každého působit tak věhlasně, avšak pro mě je stále okouzlujícím prvkem a výrazným kladem celé hry.

Likvidace nepřátel z řad Stroggů nepostrádá správný akční náboj, kromě standardních zbraní se zde setkáváme i s řadou nových, s nimiž bojovat je hotová radost.

Umělá inteligence protivníků je na slušné úrovni, ale hodně záleží na tom, který druh se s námi tváří v tvář utká.

Oproti Doom 3 je novinkou občasná jízda různými vozítky, které hráče jednou za čas vynutí opustit vnitřní lokace a trochu se tak vyvenčit a zároveň se zbavit určité monotónnosti, která přece jen u této hry může nastat.

Co dodat? Na Doom 3 vzpomínám s velkou nostalgií, a proto Quake 4 nebyl pro mě jen připomenutím, ale zároveň i výborně hratelným a kvalitním akčním nářezem, při němž jsem si uvědomil, že klasické "doomovky“ pořád mají něco do sebe.