Two Worlds je hra, které jsem musel dát šanci. První pokusy dostat se do hry dopadly nevalně a já znuděně odinstalovával už po pár desítkách minut hned v první vesnici. Až vydání druhého dílu, který vypadá o mnoho lépe, mě donutil po delší době zkusit jedničku, dát ji poslední šanci. Prokousal jsem se nudným úvodem a pak už se jen a jen slušně bavil. Nakonec to není špatná hra. Má ale i své mouchy.

Po rozkoukání se mě jako první okouzlil velmi slušivý grafický kabátek hry. Prostředí vypadá báječně, i když hlavně ze začátku téměř vše pokrývá les a kopce, dívá se na to nádherně. Škoda jen ošklivých NPC – hezkou holku aby člověk pohledal (až na níže zmíněnou sestru, ale...to se nepočítá, je to sestra! :)) a chlapi vypadají všichni stejně, navíc obličeje se často opakují, podobně jako v Oblivionu.

Hlavní příběh je katastrofa. Vlastně jde jen o to zachránit sestru, která vypadá mimochodem jako sexbomba z Playboye. Chybí napětí a vlastně i spád. Naštěstí je tu mnoho vedlejších úkolů, které sice nejsou většinou nijak originální, ale jejich plnění mě bavilo – hlavně questy pro různé frakce, které stojí proti sobě.

Souboje mi přijdou jako klasický klikfest, za nejlepší variantu považuji obouruční zbraň + kouzla, ale to je na každém. Hra je totiž velmi nevyvážená co se týče obtížnosti. Po pár hodinách už kosíte smečku vlků jednou ranou, tábor gromů vysekáte za pár minut a lupiči prosí o milost. Vyjdete na kopec a tam vás osamělý obr skolí na jednu ránu. Zabít golema je daleko větší práce než zabít draka nebo dokonce závěrečného bosse. Nicméně když přijdete na tu správnou taktiku, nebudou vám dělat potíže ani tito silnější nepřátelé. A zbytečně velký počet oltářů doplňujících manu či život rozhodně obtížnost také nezvedne. Ach jo. Jízdu na koni moc zmiňovat nebudu, přišla mě lehce zmršená a raději jsem putoval pěšky. Koně jsem využíval jen na krátké úseky při plnění questů, bojovat z nich mě vůbec nešlo.

Magie – je fajn. Moc se mi líbil nápad s kartama, sice je to i o štěstí, ale celkově tento způsob magie považuji za dobrý a zábavný nápad.

Na co nemůžu nadávat je hratelnost jako celek. Když se do hry dostanete, přestane vám vadit, že jste prakticky nepřemožitelní. Prostě si putujete světem, plníte úkoly, zabíjíte potvory (ty v poušti se mi hodně líbily) a kocháte se výhledem. Líbilo se mi spojování předmětů stejného typu a tím jejich zesílení, alchymie, i vývoj postavy je pro tento typ RPG naprosto dostačující.

Suma sumárum, dobrá hra. Ale jen na jedno dohrání.