Příběh Cate Archerové, zlodějky-špiónky se s trochou nadsázky dá považovat za absurdní až geniální. Osud této virtuální krasavice se začíná odvíjet po řadě neobyčejných událostí, kdy z podřadného administrativního pracovníka je nucena stát se super špiónem první linie a svými schopnostmi zabránit zlotřilé organizaci ovládnutí světa.
Do vínku je Cate dána možnost používat technické udělátka á la James Bond a velkou hromadu zbraní. Zbraně jsou klasické a známé z mnohých jiných her tohoto typu, ale serepetičky patří k onomu neokoukanému prvku, se kterým se dají zažít chvilky vyvolávající šibalský úsměv na rtech. A pokud vás tyto vychytávky nechají v klidu, určitě vás dostanou dialogy, které mezi sebou vedou záporáci nebo kterými v cut scénách disponují jiné npc postavy. Scénář, který je v hlavních bodech v podstatě jen další variací na 100x viděné, podle mého názoru musel napsat buď úplný šílenec nebo umělec na slovo vzatý, nebojící se přirozeně komponovat zcela obyčejné věci ze života (obsáhlé v rozhovorech), špičkování s možností volby odpovědi a narážky různého typu. Záporáci (a starost o ně) ve hře tvoří většinovou výplň jednotlivých misí (na dnešní poměry je jich „hafo“), inteligenci ale neviděli ani z rychlíku a jakmile vás zmerčí, stáčí vyčkat za rohem a oni si „kucí“ pro tu svou kulku doběhnou. Co však nepostrádá fištrón je nápaditost a různorodost level designu, úkoly a také částečně souboje s bossy. Díky velké barevnosti si ani nevšimnete ne zrovna pěkné grafické stránky, zato se ale více zaposloucháte do vkusně vybranému hudebnímu doprovodu.
Již klasické jsou potom některé chybky související s textury. Ty spíše rozesmějí, než aby frustrovaly hratelnost a snad jediné co vážně zamrzí je nemožnost nastavit a uložit rozložení kláves a myši s vyšší verzí hry.
Přece jenom ještě jednu poznámku (či spíše doporučení) si neodpustím, a to vyčkat nakonec závěrečných titulků....... (verze hry 1.004).
Do vínku je Cate dána možnost používat technické udělátka á la James Bond a velkou hromadu zbraní. Zbraně jsou klasické a známé z mnohých jiných her tohoto typu, ale serepetičky patří k onomu neokoukanému prvku, se kterým se dají zažít chvilky vyvolávající šibalský úsměv na rtech. A pokud vás tyto vychytávky nechají v klidu, určitě vás dostanou dialogy, které mezi sebou vedou záporáci nebo kterými v cut scénách disponují jiné npc postavy. Scénář, který je v hlavních bodech v podstatě jen další variací na 100x viděné, podle mého názoru musel napsat buď úplný šílenec nebo umělec na slovo vzatý, nebojící se přirozeně komponovat zcela obyčejné věci ze života (obsáhlé v rozhovorech), špičkování s možností volby odpovědi a narážky různého typu. Záporáci (a starost o ně) ve hře tvoří většinovou výplň jednotlivých misí (na dnešní poměry je jich „hafo“), inteligenci ale neviděli ani z rychlíku a jakmile vás zmerčí, stáčí vyčkat za rohem a oni si „kucí“ pro tu svou kulku doběhnou. Co však nepostrádá fištrón je nápaditost a různorodost level designu, úkoly a také částečně souboje s bossy. Díky velké barevnosti si ani nevšimnete ne zrovna pěkné grafické stránky, zato se ale více zaposloucháte do vkusně vybranému hudebnímu doprovodu.
Již klasické jsou potom některé chybky související s textury. Ty spíše rozesmějí, než aby frustrovaly hratelnost a snad jediné co vážně zamrzí je nemožnost nastavit a uložit rozložení kláves a myši s vyšší verzí hry.
Přece jenom ještě jednu poznámku (či spíše doporučení) si neodpustím, a to vyčkat nakonec závěrečných titulků....... (verze hry 1.004).
Pro: hudba, hratelnost, prostředí, scénář, vychytávky
Proti: AI, grafika