Po dokončení druhého Mass Effectu, který získává řadu ocenění za hru minulého roku, mohu prohlásit, že z tohoto minisouboje pro mě vítězně vykračuje Assassin's Creed 2. Ač bych po relativně slabším začátku, a ne zrovna povedené kombinaci moderních grafických prvků na obrazovce značících propojení hlavní postavy, Desmonda Milese, v renesanční Itálii a nepříliš vzdálené budoucnosti neočekával razantní zlepšení, opak byl pravdou. K samotné hře jsem přistupoval takřka bez přečtení jediného preview či později recenze, a především bez vysokých očekávání. A to se ukázalo, jak je už zvykem, být nejlepším přístupem.

Hra sice, co se historických faktů, nedodržuje spoustu faktů a motá postavy Niccolò Machiavelliho (ano, známý filozof zde působí, pokud jsem to dobře pochopil, jako příslušník assassinů) nebo Leonarda da Vinciho, ale přesto to nic na hratelnosti neubírá. Příběh také není kdovíjak originální, veze se na vlně dnes populárních historických témat se špetkou mysteriózniho tématu, jako například kniha Šifra mistra Leonarda. Co se ale povedlo, jsou samotné dialogy a především výborný dabing, kdy mám pocit, že lepší jsem u počítačové hry ještě neslyšel. Nesmím ale také zapomenout na perfektně padnoucí hudbu od Jespera Kyda (Ezio's Family).

Nejlepším prvkem je přednostně hratelnost samotná. Po těch patnáct hodin, kolik trvá projetí hlavní linie, se budete skvěle bavit. Ze začátku je ale zapotřebí si zvyknou na mírně konzolové ovládání, mimo toho ale port od optimalizace po ostré textury a grafickou stránku jako takovou dopadl na jedničku.

Ve hře je řada prvků obohacující základní příběhovou kostru, od hledání a řešení tajných schránek, po plnění nájemných vražd. Nejvyvedenější mi ale přišlo plnění úkolu hledání částí, v tmavých odstínech vyvedené assassinské zbroje. Každé místo, kde se jeden z klíčů k získání zmíněné zbroje nachází, je typově odlišné, a poskytuje logické hledání správné cesty za cílem. A jelikož je pohyb Ezia po základním naučení ovládání intuitivní a zábavný, hra příjemně plyne, kapitola střídá kapitolu, a samotné finále poskytuje uspokojivé rozuzlení celého vašeho počínání s nasměrováním na díl další.

Ač žánr akčních adventur ala Tomb Raider příliš nepreferuji, dobrodružství sympatického Ezia mě pohltilo, a je pro mě jedním z nejlepších za posledních pár let vydaných.