Jedna z těch her, u kterých hodnocení nemá takřka smysl. Kvality jsou předem jasné, o čem nasvědčují dva díly v kreslené grafice vyšlé před, a další dva, tentokrát ve stylu Under a Killing a Moon koncipované jako interaktivní filmy s důrazem na adventurní problémy, puzzly a dialogy. Pentalogii jako takovou ale většina hráčů načala právě tímto dílem.

Kdo četl recenzi ze Score, asi si dokáže představit, jaký poprask hra v médiích způsobila. Nevídaný rozsah čtyř CD, nafilmované scény přes celou obrazovku a především grafika samotná. Ta je vyvedena ve třech rozměrech, obsahuje řadu detailů, a hráč se v lokacích může pohybovat tam, kam zrovna chce. To vše ve volitelně vysokém rozlišení. Srovnání s technologickou stránkou ve stejném roce vydaného Dooma 2 nebo System Shocku tak snad nepřipadá ani v úvahu - zde je vše propracovanější a detailnější, na druhou stranu lokací není tolik. Hra navíc nabízí i velice příjemné uživatelské rozhraní. Například body, které získáváte plněním zadaných úkolů a nacházením indicií nebo předmětů, můžete v menu směnit za radu, když nevíte jak dál postupovat. Výborné řešení, které se do obliby pomalu dostává až dnes. Ovládání je také povedené, po lokacích se pohybujete klasicky za pomoci šipek, do interaktivního módu se přepnete mezerníkem. Po technické stránce vše na jedničku. Škoda jen, že tento prvek pro adventuristy ale není tak podstatný a určující.

Bez kvalitního příběhu a ujasnění, jaký žánr že chci vlastně stvořit to jednoduše nepůjde. Na mě působilo dílo Access Software jako jakýsi kočkopes, na jednu stranu tu máme noirově střiženou detektivku inspirující se Maltézským sokolem a cyberpunkovou budoucností zpustošeného San Francisca, na stranu druhou humor a atmosféru, kterou narušují nepřesvědčivé výkony některých postav. Nicméně výkon hlavního protagonisty, Chrise Jonese, neštěstí zachraňuje to, co jeho kolegové v některých scénách předvádí. Ač je také neprofesionál, a defacto se i jako designér podílí na hře, působí přirozeně a tváří se jako správné soukromé očko - a to s dostatečným nadhledem na archetypální klišé.

Příběh je rozdělen do šesti kapitol, mohlo jich být ale méně. Děj na začátku působí uceleně a zajímavě, ale pak v průběhu s řadou přibývajících postav a lokací už jsem ani přesně nevěděl, po čem pátrám. Nakonec jsem tak hru ani nedohrál, skončil jsem někde v půli páté kapitoly a neměl jsem potřebu pokračovat, jen abych zjistil jak to celé skončí. V mém případě tak jde o přesný opak The Pandora Directive, kde mě děj vtahoval stále více.

Hratelnostně bezproblémová a značně inovativní, technologicky bez diskuzí špička, ale obsahově trochu nekonzistentní záležitost. Ovšem ve výsledku stále velmi dobrá tradiční adventura řadící se do kategorie těch "povinných". Zvláště, když další díl patří mezi to nejlepší z žánru v 90. letech.