Na takzvaného Kroka mám jen ty nejlepší vzpomínky. Číslo Levelu (s Diablo II na obálce), ve kterém se poprvé objevil jako plná hra na CD, bylo zároveň mým úplně prvním herním magazínem. Samotná hra měla v té době silnou konkurenci v podobě titulů jako Gex 3D: Enter the Gecko nebo Rayman 2: The Great Escape — žánr 3D plošinovek byl tehdy velmi populární a ideálně mířený na mladší publikum.

Překvapilo mě, že Croc příliš nezestárl a i dnes je víc než hratelný. Pokud pomineme — jak už je u tohoto typu her běžné — trochu neposednou kameru a možná i neohrabané ovládání, dostaneme příjemně dlouhou hopsačku. Stylová grafika, sympatický krokodýl v hlavní roli a povedený hudební doprovod dělají z Croca zážitek, který stále funguje. Nenechte se ale zmást, i když hra na první pohled působí jako snadná a cílená na začínající hráče, opak je pravdou. Někteří bossové na konci úrovní dokážou potrápit i zkušené hráče. Sám se dnes divím, že jsem Croca tehdy dohrál jako svoji vůbec první hru. Technické zpracování je na dobu rané 3D grafiky stále výborné, i díky pastelovým barvám a zaoblenému, přehlednému prostředí.

Každá úroveň má vlastní atmosféru a odlišný vizuál. Navštívíte tropický ostrov, kde příběh o nalezeném krokodýlovi a jeho zachráncích, Gobbosech, začíná, projdete i zasněžené vrcholky, suché pouště a vše nakonec vyvrcholí v hradě Barona Danteho, který zajal všechny Gobbose.

Výborná, až kouzelná hudba, stále zábavná hratelnost a hromada úrovní, které vydrží opravdu dlouho. Klasika, kterou mohu jen a jen doporučit — i když je pravda, že nostalgie u Croca hraje opravdu velkou roli.