Borderlands je hra, u které jsem strávila až nezdravě mnoho čau. Někteří se tady chlubí dosaženými levely a já jen dodám, že jsem hru dohrála 3x s dosaženou úrovní 30/32/36. Pokaždé se stejnou třídou (Siréna s oblibou v kyselinových zbraních) a dokonce... se zhruba stejnými zbraněmi.

Přes všechen můj autismus byla hra pokaždé velice zábavná (s povděkem kvituji všechny DLC) a hodnotím pouze singleplayer. Na jednu stranu je to hra se zajímavým prostředím, které nabízí i jakýsi potenciál (Suzana naivně čekala RPG questy). Dostalo se mi však velice přímočaré akce v prostředí post-apokalyptické (čti zamořené odpadky) Pandory, kterou vyzdvihuje zejména humor. Na druhou stranu jsem po každém dohrání trochu zalitovala těch hodin strávených odpravování nepřátel na všechny možné způsoby (osobně preferuji výše zmíněnou kyselinu) a v závěru se snad u každého muselo dostavit lehké zklamání. Tedy já osobně si nijak nelibuji v závěrečných bossích, často kvůli nim hru i nedohraji... avšak konečná fáze hry je tady skutečně tragicky odfláknutá (čti finální boss jednoduchý až hanba).
Zbraňový fetišista si jistě přijde na své (co z toho, když jednou za dvě hodiny najdete skutečně dobrou zbraň), protože ve hře narazíte na stovky variací nabízených druhu zbraní.
Jednotvárnost prostředí a bezmyšlenkovité pálení do nepřátel velice rychle omrzí a i toho humoru je ke konci pramálo.

Nicméně díky Pandoro, ty díro jedna zamořená. Vsadím se, že tajemný Vault se k tobě vydám hledat určitě ještě jednou (určitě to bude naposledy).