K Baldur's Gate jsem se dostal poměrně pozdě, teprve před třemi měsíci. Ke hře jsem přistupoval na základě recenzí s velkým očekáváním, které však postupem času ochladlo. Hru jsem začínal několikrát od začátku, ale vždy jsem ji ve třetí kapitole vzdal. Už mě prostě nějak začínala nudit. Nakonec jsem však zapojil svoji pevnou vůli a hru jsem úspěšně dohrál. A musím říc: "Stálo to za to!"

Baldur's Gate mě zcela nakonec pohltila svým vynikajícím příběhem a já se od ní nemohl vůbec odtrhnout. Ten začíná jednoho rána ve Svítící tvrzi. Váš pěstoun, čaroděj Gorion, který byl toho dne poněkud neklidný, vám pln starostí oznámí, že je třeba, abyste si sehnali věci nezbytné na dlouhou cestu a spolu s ním opustili za soumraku váš domov. Tak tedy plníte první úkoly, rádci vám radí jak na hru a střetáváte se s prvními nájemnými vrahy.

Při útěku ze Svítící tvrze jste však v lese přepadeni. Vy se zachraňujete útěkem, váš pěstoun umírá v boji. Tutoriál končí, dobrodružství začíná. Ocitáte se tak sami v půli cesty mezi Tvrzí a Přátelskou náručí... Vlastně ne tak úplně sami, protože se k vám záhy přidává vaše kamarádka, zlodějka Imoen, která však s vámi s dílí i jiné pouto. V Přátelské náruči pak na vás čekají dva Gorionovi přátelé, bojovník Khalid a driudka Jaheira. Ti vás zapojí do vyšetřování "Železné krize", která momentálně sužuje Mečové pobřeží. Jak postupujete, odhalujete strašlivé tajemství svojí minulosti i identitu vašich nepřátel a jejich ďábelský plán.

Čeká vás tak kolem padesáti lokací (korunovaných obrovským městem Baldur's Gate) a stejný počet hodin zábavy. Moment! Příběh je skvělý, atmosféra taky. Tak jak se stalo, že mě hra začala nudit? Odpověď jsem nalezl po dohrání hry: Jakkoliv je hlavní příběh skvělý a vedlejší úkoly zajímavé, nepokrývají všechny lokace (a že jich je hodně). Do některých tak nemáte vůbec motivaci chodit a hledání šíleného kapitána stráží samo o sobě jako záminka k prozkoumání patnácti lokací nestačí. Zvláště, když vašetřujete příčiny krize a za zadkem a kolem vás se to hemží najatými zabijáky. To je škoda, protože s lokacemi si tvůrci skutečně vyhráli (zvláště zajímavé jsou Gnollí pevnost, vesnička Gullikyn a Most Firewine). Ve většině z nich dojde k zajímavým setkáním, které vedou k získání úkolu, zajímavých předmětů nebo informací.

Předmětů je zde vůbec velké množství. Od klasických posilňujících lektvarů a kouzelných svitků, přes obyčejné zbraně, magickou zbroj a výzbroj s vlastní pohnutou minulostí až po knihy odhalující vám tři tisíce let historie světa Forgotten Realms. S NPC je to trochu těžší, neboť jejich jména neznalým nic moc neřeknou. Samotné postavy jsou zajímavé, ale moc spolu nekomunikují. Občas něco pronesou, ale to jste většinou zaneprázdnění jinými věcmi, takže to ani nevnímáte. Výjimku tvoří postavy opačného přesvědčení, ale popravě řečeno: o nekontrolovatelné souboje mezi vašimi reky moc nestojíte. Hudba je vážně pěkná. V defaultním nastavení je však ztlumená, takže je nutné si pohrát s nastvením a zesílit ji. Atmosféru dotváří střídání dne a noci a počasí.

Co však hře škodí vůbec nejvíc, jsou bugy. To, že je pár úkolů nedodělaných by mi tak moc nevadilo (v případě BG). Ale že jsem se na začátku čtvrté kapitoly nemohl dostat do Zahaleného lesa (a dokončit tak hru) i kdybych se stavil na hlavu, to mě vážně naštvalo. Nebo třeba do nekonečna se restartují mapy, úkoly apod. To, že jsou úkoly většinou jen aportovací ani nějak moc nepostřehnete.

Celkově vzato je Baldur's Gate vynikají RPG a brána do světa Forgotten Realms, které však sráží bugy, malá interakce NPC mezi sebou a některé "prázdné" lokace navozující pocit nudy. Hru si tak opravdu užijete naplno až na druhé či třetí hraní.