Osobně se považuju spíše za Marvelitu, ovšem není to proto, že bych neměl rád hrdiny DC, jen mi prostě nikdy nepřišli natolik zajímaví a k Marvelovským hrdinům jsem se dostal více. Názory se ale u člověka postupně se životem mění – dříve jsem stál za dětinskými názory profesora Xaviera a dnes bych se bez váhání postavil na Magnetovu stranu, dříve jsem Batmana považoval za trapného magora v pláštěnce a dnes jej považuji za skvělého magora v pláštěnce. A tohle je věc, kterou si musí člověk, který chce posuzovat Batmana jako postavu, uvědomit. Já si to uvědomil paradoxně díky Spidermanovi – konkrétně kapitol do Straczynského – abych upřesnil v jedné z částí příběhu se Peter Parker baví se svým starým bohatým odrazem = mužem s podobnými schopnostmi, který ovšem své síly využíval k nabytí vlastního bohatství, a probírají fakt, jak moc jsou nepřátelé různých superhrdinů podobní jim samotným -> nepřátelé Spidermana jsou chobotnice, nosorožec, sup, ještěr, goblin, kladivoun, kočka; nepřítelem Kapitána Ameriky je Rudá Lebka; nepřítelem X-Menů jsou jiní mutanti, pouze s odlišnými názory. Vidíte tu podobnost? A teď, co jsou nepřátelé Batmana? Odpověď je: "Všichni jsou to cvoci!" A kdo je z nich největší šílenec? Joker? A nebo je to sám Batman? Koneckonců je to magor, který pobíhá po městě převlečený za netopýra a mlátí zločince, protože mu v dětství před očima jeden pobuda zabil rodiče. Je potřeba si uvědomit, že Batman je magor a jediná věc, která jej odlišuje od Jokera a jemu podobných je fakt, že si to nechce připustit. Jakmile tohle čtenáři/hráči dojde a přestane stavět Batmana do pozice, ve které ho většina lidí vidí = (trapný) neohrožený superhrdina, naskytne se mu možnost brát ho v úplně jiném světle.
A tahle hra díky svému špičkovému prostředí dokázala právě tohle předat i lidem, kteří komiksy nečtou! Pobíháte s magorem v pláštěnce chodbami blázince – protože kde jinde by měl magor v pláštěnce pobíhat.

Nebudu rozebírat příběh, který je v podstatě stabilní kostrou nesoucí střet Batmana a Jokera. Postavy v čele s Jokerem, Harley Quinn, Banem a spoustou ostatních Batmanových protivníků jsou skvěle napsány a ještě lépe zahrány. A díky rozsáhlé, ale vhodně shrnuté, encyklopedii se i hráč, který s nimi dosud neměl co dočinění, dozvědět o jejich minulostech.

Přejdeme na to nejdůležitější – jak se to vlastě hraje. V základě se hraní Batman: Arkham Asylum dělí na tři druhy: stealth akce, akční bojovka (ala DMC) a platformová skákačka (ala Prince of Persia). Z toho stealth je zvládnuté na výbornou, dost možná nejlépe v jakékoli stealth hře, kterou jsem kdy hrál – díky přístupům, které Batmanovi povolují různá jeho udělátka můžete nepřátele věšet na chrliče, uspávat, používat jako návnady pro jejich "kamarády" apod. Většina lokací má pak spoustu různých způsobů, jak svůj plán na "vyčištění" provést, že si člověk opravdu nemá na co stěžovat. A navíc, nic se nevyrovná pocitu, který máte, když se vám podaří během krátké chvíle vyčisti místost nepřátel, aniž by si jediný z nich stihl uvědomit, co se to sakra děje.
Akční bojová část, je pak o něco méně skvělá. Ne, že by byla nudná, to v žádném případě – boje vypadají nádherně, jsou vcelku ovladatelné (byť tady může občas narazit hráč na situaci, kdy udělá Batman něco jiného, než měl hráč v úmyslu) a poskytují hodně možností. Problém je jen v tom, že by sekvencí, kde hra nedá hráči jinou možnost než bojovat, mohlo být o trochu méně, po čase začnou docela lézt na nervy.
A co se "hopsačkové" části týče, ta je opět díky spoustě Batmanovských udělátek zábavná, nenucená a díky nepřebernému množství dobrého dodatečného materiálu (Riddlerovy hádanky, záznamové pásky apod.) inspiruje hráče, aby prozkoumávali každý roh.

Hra běží na Unreal Engine 3, který jsem vždycky považoval za příliš plastový, ovšem k Batmanovi to docela sedne. Jen kdyby skoro všechny mužské postavy (s výjimkou Jokera) nevypadaly, jako by snídaly testosteron a místo oběda si dávaly pět hodin v posilovně. Ale což.
Hudba, zvuk a dabing jsou zvládnuté velmi dobře, s nimi žádný problém – ovšem taky žádný zázrak.

Prolémy pak jsou... jsou. Osobně jsem musel hru občas vypnout, restartovat PC a hrát dál, protože mi blbla grafika – prý proto, že hra není kompatibilní s mojí grafickou kartou. Fakt, že hra povoluje jen tři zahrání je hodně prasárna a požadavek připojení se na Windows Live tomu nepřidává. Semtam jsem narazil na nějaký ten grafický glitch, ale nic závažného. Občasné vracení se stejnými lokacemi může po čase být docela stereotypní, nevyhnutelnost některých bojových částí už jsem zmínil. Trochu podpásovka je, že některé boje s Bossy jsou složitější než závěrečný boj s Jokerem, který byl vcelku antiklimatický (zvláště vedle boje s Poison Ivy, který byl pro změnu šíleně těžký).
Tím bych asi shrnul všechny chybky.

Celkově je Batman: Arkham Asylum špičkovou hrou, a vůbec nejlepší herní adaptací komiksového prostředí. Ať už máte Batmana rádi nebo ne, tohle je hra, která vás dokáže zabavit a díky své temné atmosféře zvláštním způsobem pohltit. Spousta skrytého materiálu pak dokáže zabavit všechny, kteří si užívají prozkoumávání herního světa. A ti z vás, kteří Batmana nikdy moc nemuseli, mohou nahlédnout na jeho podstatu a třeba změnit svůj náhled na něj.