Mám rád hry od Ubisoftu. Série "Sands of Time" patří mezi moje srdcovky, "Beyond Good & Evil" je mojí vůbec nejblíbenější hrou, a dokonce i "Prince of Persia 2008" mě velmi bavil.
Proto jsem byl na Assassins Creed, který se tvářil jako kombinace toho nejlepšího ze všech výše zmíněných her, velice zvědavý. Když ale konečně vyšel, úvodní nadšení lehce opadlo.
Ano, hra to byla opravdu krásná, plná nádherných lokací, se zajímavou zápletkou i postavami, novými herními prvky a vcelku jedinečnou atmosférou. I přesto jsem se po čase dostal do stavu, kdy jsem prostě neměl chuť ji vůbec znova spustit, a tak se válela na disku až do chvíle, kdy bylo potřeba uvolnit místo. Nedohraná.
Pak jsem ale přibližně před rokem vyhrál druhý díl, a řekl jsem si, že by možná bylo vhodné dohrát první díl, když už budu hrát druhý. Lituju toho? Ne. Zahrál bych si AC někdy znova? Taky ne.
Příběh AC je víc než zajímavý, to téhle sérii musíme uznat. - osobně mám dokonce rád hraní za Desmonda. Zpracování příběhu bohužel není zrovna nejlepší. Samotné ústřední assassinace nejsou o moc zábavnějšími misemi, než hromady stále stejných vedlejších úkolů, lezení na vyvýšená místa, hraní si na superhrdinu... po čase stereotypní ubíjející nuda.
Nebýt občasných nových informací o zápletce, a hlavně nebýt úžasného arabského prostředí, vzdal bych to i přesto, že jsem chtěl hrát dvojku.
Je to právě prostředí, které v AC hraje prim (teda z výjimkou lokací mimo město – ty jsou hnusné a zbytečné). Zvláštní atmosféra prosluněných arabských a ztemnělých křesťanských metropolí prosakuje každou budovou a každým NPC. Už jen pro tento zážitek si tuto hru stojí za to, alespoň krátce, zahrát.
Některé vývojářské kličky jsou ale opravdu moc pěkné – jako například skutečnost, že zranění ve hře je ve skutečnosti odchylka od vzpomínky => nikdy se to nestalo, se mi velmi líbila.
Grafika je velmi dobrá a práce se zvukem je celé této série jednou z nejlepších vůbec, což platí i u prvního dílu. Ano, Ubisoft vědí, jak správně předávat hráči informace o hře pomocí zvuků a hudby.
Opravdu je škoda, že hra po čase dosáhne zmíněného stereotypu.
Vlaječky, které může hráč sbírat jsou v této hře hodně zbytečné – přesněji nezvládnuté – hráč nemá žádnou motivaci se za nimi honit.
Další chybou je, že tahle hra učí lidi nesnášet postižené lidi – nechci ani počítat, kolikrát jsem při hraní zařval: "Zasraní retardi!". Tohle si fakt mohli tvůrci odpustit.
Pokud chcete Assassins Creed hrát, soustřeďte se jen na hlavní linii, veškerý vedlejší obsah (vlaječky, pomáhání nebohým měšťanům, závody apod.) je naprosto zbytečný a nudný. Když se budete soustředit pouze na hlavní linii, dostanete hru s několika misemi tvořícícími vcelku zajímavý příběh v atmosférou nabitých krásných středověkých městech. Vedlejší obsah by u vás mohly probudit nudu, která by se mohla přenést i na hlavní dějovou linii.
Proto jsem byl na Assassins Creed, který se tvářil jako kombinace toho nejlepšího ze všech výše zmíněných her, velice zvědavý. Když ale konečně vyšel, úvodní nadšení lehce opadlo.
Ano, hra to byla opravdu krásná, plná nádherných lokací, se zajímavou zápletkou i postavami, novými herními prvky a vcelku jedinečnou atmosférou. I přesto jsem se po čase dostal do stavu, kdy jsem prostě neměl chuť ji vůbec znova spustit, a tak se válela na disku až do chvíle, kdy bylo potřeba uvolnit místo. Nedohraná.
Pak jsem ale přibližně před rokem vyhrál druhý díl, a řekl jsem si, že by možná bylo vhodné dohrát první díl, když už budu hrát druhý. Lituju toho? Ne. Zahrál bych si AC někdy znova? Taky ne.
Příběh AC je víc než zajímavý, to téhle sérii musíme uznat. - osobně mám dokonce rád hraní za Desmonda. Zpracování příběhu bohužel není zrovna nejlepší. Samotné ústřední assassinace nejsou o moc zábavnějšími misemi, než hromady stále stejných vedlejších úkolů, lezení na vyvýšená místa, hraní si na superhrdinu... po čase stereotypní ubíjející nuda.
Nebýt občasných nových informací o zápletce, a hlavně nebýt úžasného arabského prostředí, vzdal bych to i přesto, že jsem chtěl hrát dvojku.
Je to právě prostředí, které v AC hraje prim (teda z výjimkou lokací mimo město – ty jsou hnusné a zbytečné). Zvláštní atmosféra prosluněných arabských a ztemnělých křesťanských metropolí prosakuje každou budovou a každým NPC. Už jen pro tento zážitek si tuto hru stojí za to, alespoň krátce, zahrát.
Některé vývojářské kličky jsou ale opravdu moc pěkné – jako například skutečnost, že zranění ve hře je ve skutečnosti odchylka od vzpomínky => nikdy se to nestalo, se mi velmi líbila.
Grafika je velmi dobrá a práce se zvukem je celé této série jednou z nejlepších vůbec, což platí i u prvního dílu. Ano, Ubisoft vědí, jak správně předávat hráči informace o hře pomocí zvuků a hudby.
Opravdu je škoda, že hra po čase dosáhne zmíněného stereotypu.
Vlaječky, které může hráč sbírat jsou v této hře hodně zbytečné – přesněji nezvládnuté – hráč nemá žádnou motivaci se za nimi honit.
Další chybou je, že tahle hra učí lidi nesnášet postižené lidi – nechci ani počítat, kolikrát jsem při hraní zařval: "Zasraní retardi!". Tohle si fakt mohli tvůrci odpustit.
Pokud chcete Assassins Creed hrát, soustřeďte se jen na hlavní linii, veškerý vedlejší obsah (vlaječky, pomáhání nebohým měšťanům, závody apod.) je naprosto zbytečný a nudný. Když se budete soustředit pouze na hlavní linii, dostanete hru s několika misemi tvořícícími vcelku zajímavý příběh v atmosférou nabitých krásných středověkých městech. Vedlejší obsah by u vás mohly probudit nudu, která by se mohla přenést i na hlavní dějovou linii.
Alan Wake II