Je pěkné, že existují vývojářská studia, která nevezmou doporučení fanoušků, nepřivážou je na obrovský šurt a nehodí je do oceánu. Ubisoft jedním z takových studií.
Dokazuje to právě Assassin's Creed 2, který je vším, čím první díl nebyl – kombinací těch nejlepších prvků Prince of Persia a sandboxových her jako GTA. Není to dokonalá kombinace, stále ještě vidíme švy a kličky, ale je to rozhodně krok kupředu.
Příběh navazuje přesně tam, kde předchozí díl skončil, a od začátku pokračuje o poznání atrakvněji. Prostředí renesanční Itálie není o nic méně přitažlivé než středověký Blízký východ, ale zpracování událostí v něm už je o něco dále. Hrdinovi společníci už nejsou jen skupinou úředníčků v kancelářích, cíle assassinací jsou víc než hromada předběžných informací a hráč se s nimi setká i před samotným aktem, a navíc dostává dodatečné informace do encyklopedie, což rozhodně není k zahození. Samotný děj sice není špatný, na druhé straně není ani nijak pohlcující, což zase beru jako zápor, stejně tak na většinu postav rychle zapomenete, byť v průběhu hraní nejsou nezajímavé, což vedlo k tomu, že jsem si ke hře neudělal stejně vřelý emoční vztah jako k sérii "Prince of Persia" a "BGE". Časté příběhové skoky v čase, které jen narušují kontinuitu, na tom měly také svoji zásluhu.
Kde se první díl skvěle hrál ale náplní nudil, druhá díl už se hraje úžasně a náplní bohatě zabaví. Možností jsou hromady (dobře, není to "The Legend of Zelda", ale je to dost možná nejbližší současný ne-Nintendovský ekvivalent, který existuje), sidequesty jsou zajímavější, dodatečný obsah je bohatý a hráč rád hledá každou novou sochu či obraz do své sbírky, probíhá se po starých katedrálách, hledá každou novou příběhovou informaci. Právě hledání glyfů "Pravdy" a řešení jejich hádanek mi přišla jako jedna z nejlepších částí hry.
Graficky je hra stále velmi pěkná. Zvuk a hudba se od prvního dílu nezhoršili, ba naopak.
Nebýt nevýrazných, byť ne špatných, postav, rušivých elementu (skoky v čase – v průběhu Eziova příběhu, ne skoky mezi Desmondem a Eziem (ty jsou v pořádku)) a nedostatku emocí, dostal by se Assassin's Creed 2 mezi první desítku mých nejoblíbenějších her. Občasné problémy s ovládáním (Ezio skočí jinam než jsem chtěl apod.) se dají přehlédnout (a kdo to nedokáže, může použít gamepad). Jinak jsem si žádných závažných chyb nevšiml.
Assassin's Creed 2 má všechno co prvnímu dílu chybělo a ještě něco navíc. Chcete-li si zahrát atmosférickou hru odehrávající se v zajímavém prostředí a s bezvadnou hratelností, není AC2 vůbec špatná volba. Příběh sice není pohlcující sám o sobě, ale díky spoustě dodatečných informací, které můžete hledat, a možnostem, které vám hra poskytuje, vás do sebe přece jen dokáže vtáhnout.
Dokazuje to právě Assassin's Creed 2, který je vším, čím první díl nebyl – kombinací těch nejlepších prvků Prince of Persia a sandboxových her jako GTA. Není to dokonalá kombinace, stále ještě vidíme švy a kličky, ale je to rozhodně krok kupředu.
Příběh navazuje přesně tam, kde předchozí díl skončil, a od začátku pokračuje o poznání atrakvněji. Prostředí renesanční Itálie není o nic méně přitažlivé než středověký Blízký východ, ale zpracování událostí v něm už je o něco dále. Hrdinovi společníci už nejsou jen skupinou úředníčků v kancelářích, cíle assassinací jsou víc než hromada předběžných informací a hráč se s nimi setká i před samotným aktem, a navíc dostává dodatečné informace do encyklopedie, což rozhodně není k zahození. Samotný děj sice není špatný, na druhé straně není ani nijak pohlcující, což zase beru jako zápor, stejně tak na většinu postav rychle zapomenete, byť v průběhu hraní nejsou nezajímavé, což vedlo k tomu, že jsem si ke hře neudělal stejně vřelý emoční vztah jako k sérii "Prince of Persia" a "BGE". Časté příběhové skoky v čase, které jen narušují kontinuitu, na tom měly také svoji zásluhu.
Kde se první díl skvěle hrál ale náplní nudil, druhá díl už se hraje úžasně a náplní bohatě zabaví. Možností jsou hromady (dobře, není to "The Legend of Zelda", ale je to dost možná nejbližší současný ne-Nintendovský ekvivalent, který existuje), sidequesty jsou zajímavější, dodatečný obsah je bohatý a hráč rád hledá každou novou sochu či obraz do své sbírky, probíhá se po starých katedrálách, hledá každou novou příběhovou informaci. Právě hledání glyfů "Pravdy" a řešení jejich hádanek mi přišla jako jedna z nejlepších částí hry.
Graficky je hra stále velmi pěkná. Zvuk a hudba se od prvního dílu nezhoršili, ba naopak.
Nebýt nevýrazných, byť ne špatných, postav, rušivých elementu (skoky v čase – v průběhu Eziova příběhu, ne skoky mezi Desmondem a Eziem (ty jsou v pořádku)) a nedostatku emocí, dostal by se Assassin's Creed 2 mezi první desítku mých nejoblíbenějších her. Občasné problémy s ovládáním (Ezio skočí jinam než jsem chtěl apod.) se dají přehlédnout (a kdo to nedokáže, může použít gamepad). Jinak jsem si žádných závažných chyb nevšiml.
Assassin's Creed 2 má všechno co prvnímu dílu chybělo a ještě něco navíc. Chcete-li si zahrát atmosférickou hru odehrávající se v zajímavém prostředí a s bezvadnou hratelností, není AC2 vůbec špatná volba. Příběh sice není pohlcující sám o sobě, ale díky spoustě dodatečných informací, které můžete hledat, a možnostem, které vám hra poskytuje, vás do sebe přece jen dokáže vtáhnout.
Xenoblade Chronicles 3: Future Redeemed