Ne, ač námět vypadá sám o sobě i přes svou neoriginálnost zajímavě, prostředí působí od začátku správně strašidelně a občas tam vykoukne i nějaké to chapadlo, což hře dodá lehkou patinu béčkových filmů, tak bohužel se o nic zajímavého nejedná. Spíš by se to dalo označit jako propadák, podobající se špatným hororům vydávaným rovnou na DVD.
Pro začátek je třeba zdůraznit, že pátrání po zmizelém příteli zde není až tak žhavé, jelikož ten se vynoří hned během průzkumu prvních obrazovek a dále se ho hráč snaží vysvobodit ze zajetí jakéhosi tajemného přístroje. Pro odpojení přístroje je třeba zachránit deset různých chovanců, na které zdejší hlavní lékař používá poněkud "netradiční" léčebné metody spočívající v ad absurdum dovedené tezi, že postavením se svému strachu se s ním člověk vypořádá. Tudíž kdo se bojí pavouků a jiného hmyzu, bude obklopen všelijakou hmyzí verbeží, kdo se bojí vody, bude umístěn do cely plné stále dotékající vody a podobně. To samo o sobě by mohlo být fajn, bohužel není...
Hra totiž ztroskotává na zoufalé stereotypnosti zde nabízených puzzlů, které pro získání předmětů či postup dále musí hráč splnit. Ty se dají rozdělit do dvou typů. Méně často je nutno poskládat nějakou skládačku, ať už se jedná o vyplnění prostoru předměty různé velikosti či tvaru či propojit všelijaké trubky. Podobné překážky nejsou příliš zajímavé a až na jednu výjimku jsou velice lehké, ale aspoň působí trochu pestřeji než druhý typ problémů. A to jsou obrazovky, na kterých mezi různým harampádím je třeba nalézt vždy přesně 16 předmětů, aby jeden z nich byl následně získán do inventáře. Na poprvé či podruhé to není úplně nudné, po desáté už u toho člověk tiše zuří a po dvacáté by nejradši vraždil. A jelikož tím stráví člověk absolutní většinu herního času (zhruba 3,5 hodiny čistého času), tak je to už dosti o nervy.
Kdyby hra nebyla tak krátká, nedohrál bych ji. O nic bych nepřišel, neboť závěr příběhu opravdu není zajímavý. Jediné, co na něm vyděsí, je jeho otevřenost, značící vydání nějakého pokračování. Ale to už bude beze mě...
Pro začátek je třeba zdůraznit, že pátrání po zmizelém příteli zde není až tak žhavé, jelikož ten se vynoří hned během průzkumu prvních obrazovek a dále se ho hráč snaží vysvobodit ze zajetí jakéhosi tajemného přístroje. Pro odpojení přístroje je třeba zachránit deset různých chovanců, na které zdejší hlavní lékař používá poněkud "netradiční" léčebné metody spočívající v ad absurdum dovedené tezi, že postavením se svému strachu se s ním člověk vypořádá. Tudíž kdo se bojí pavouků a jiného hmyzu, bude obklopen všelijakou hmyzí verbeží, kdo se bojí vody, bude umístěn do cely plné stále dotékající vody a podobně. To samo o sobě by mohlo být fajn, bohužel není...
Hra totiž ztroskotává na zoufalé stereotypnosti zde nabízených puzzlů, které pro získání předmětů či postup dále musí hráč splnit. Ty se dají rozdělit do dvou typů. Méně často je nutno poskládat nějakou skládačku, ať už se jedná o vyplnění prostoru předměty různé velikosti či tvaru či propojit všelijaké trubky. Podobné překážky nejsou příliš zajímavé a až na jednu výjimku jsou velice lehké, ale aspoň působí trochu pestřeji než druhý typ problémů. A to jsou obrazovky, na kterých mezi různým harampádím je třeba nalézt vždy přesně 16 předmětů, aby jeden z nich byl následně získán do inventáře. Na poprvé či podruhé to není úplně nudné, po desáté už u toho člověk tiše zuří a po dvacáté by nejradši vraždil. A jelikož tím stráví člověk absolutní většinu herního času (zhruba 3,5 hodiny čistého času), tak je to už dosti o nervy.
Kdyby hra nebyla tak krátká, nedohrál bych ji. O nic bych nepřišel, neboť závěr příběhu opravdu není zajímavý. Jediné, co na něm vyděsí, je jeho otevřenost, značící vydání nějakého pokračování. Ale to už bude beze mě...
Super Mario RPG: Legend of the Seven Stars