Posla Smrti nepovažuji za nejlepší českou hru (u žánru adventury to už může být jinak), rozhodně ale patří do pomyslného žebříčku těch výborně zvládnutých. Nejsem kovaný adventurista ani žádný anglický lingvista, tudíž že je hra dabována do našeho rodného jazyka považuji za jeden z jejich největších plusů. Když se navíc namluvení postav zhostí takové české dabingové esa jako Brzobohatý, Soukup nebo Dlouhý, hra hned získá na atraktivnosti a z mého pohledu i na samotné schopnosti plynulého postupu.

Děj v sobě neskrývá žádné výrazně originální prvky (strašlivá kletba aristokratické rodiny), v žádném případě ale neuráží, je nadmíru poutavý a vkusně a bez zbytečného protahování odsýpá ku zdárnému konci. Tu a tam přitvrdí a zrychlí tempo, ve správný okamžik zase vhodně zatáhne za brzdu a zpomalí běh. Herních lokací, ve kterých je nejdůležitější správné použití posbíraných předmětů (jak také jinak), je vcelku velké množství a patří ke kvalitní podívané, kde i ten nejmenší detail má své místo. Ruku v ruce s předměty a rozhovory (hlavní to devizou každé správné adventury) jde i obtížnost, která je nastavena v rozumné rovině.

Dění hry je příjemně dokreslováno hudbou a že se lze ve hře potýkat i se smrtí vlastní postavy považuji za její nespochybnitelné pozitivum. Jedním z nemnoha smítek na dokonalém obrazu se potom může zdát konec, kdy je někdy v poslední třetině možné zbytečně brzy vytušit, v čem že se nachází onen pověstný zakopaný pes.