A mám to za sebou. Toliko opěvovaná operace na Stroga. Opravdu jsem se nepomátl. Jde samozřejmě o hru Quake 4. Quake 4 je na enginu Doom 3. Doom 3 je můj dlouhodobý rest. Neustále se k Doom 3 vracím a na doporučení ostatních si ho opětovně instaluji, že prý mě to bude bavit. Zábava se nějak nedostává. Nevím čím to je ale Doom 3 ve mě hráčského ducha neprobudil. Snad na sedmý pokus mě chytne. I proto bylo na místě trochu skepse, když jsem si na další doporučení nainstaloval hru Quake 4. Nutno dodat, že předešlé díly jsem prakticky nehrál. Tak jsem si jen řekl, že vyzkouším a uvidím. A přátelé zeleného údolí, ona mě opravdu baví. Ne tak jako Half-life 2, ani tak jako Mafie, ale chytla. Je pravda, že originality poskrovnu, ale to hře vůbec nevadí.

Quake je klasická koridorovka, tak ji beru, tak jí hraju. Ve hře prostě nejde zabloudit a to i kdyby se člověk, potažmo strogg snežil sebevíc. Každá cesta vede ke dveřím a jen jedny jsou v dané situaci průchozí. Občas i víc ale zabloudit je zhola nemožné. Být koridorovou střílečkou je osud a hráč ji tak musí brát. Spílat tu nad tím, že hra má občasné mise na povrchu a že volnost pohybu tu chybí není na místě. Quake 4 není Mafie ani GTA. Je to střílečka kde z bodu A se musí hráč prostřílet do bodu B. S místním sem tam zpestřením nějakou animací, či filmovou pasáží, která zasvěcuje do příběhového děje. Ten je postačující, nenáročný a dokáže nenásilně bavit. Zajímavé naskriptované pasáže zpestří jinak občas nudné procházení chodbami. Například když po stisku tlačítka spouštím různá strojová hejblata a za zády zaslechnu ťukání na prosklenou stěnu. Otočím se a tam voják. Poklepe na okno a za zády se mu zjeví zmutovaná příšera a narazí ho na sklo. Všimne si svědka a pádí nejbližšími dveřmi na mě. Možná kravinka, ale mě tohle na Quake 4 strašně bavilo. Nebo když si jedu výtahem nikde nic a naráz naproti se rozletí dveře a obluda skočí na pletivo před výtahem a snaží se ke mě dostat. Samotná top scéna je, když mě coby hlavního hrdinu chytne Macros a nechá mě přeoperovat na Strogga. Řadil bych to mezi památné momenty do herní historie. Už jen v prvních misích se mi moc líbil přílet Hannibala.

Takových malých sekvencí je ve hře hned několik. A dokáží pobavit. Cestou "spletitými" chodbami potkáváme mnoho mutantů, strogů a dalších mechanických robotů a upravených bývalých mariňáků. Sem tam se objeví malinký odklon od stereotypu některými úkoly ale jinak nelze počítat s inovativními prvky. Quake si na nic nehraje a přece jen mě baví. Postupem hry jsou i zajímavější lokace, tedy ne zásadně. Vše okolo žije. Na zdích se plazí různé biomechanismy, v koutech se zas testuje lidské torzo s hlavou i bez v nějakých podivných nádobách. Atmosféra je výborná. Ve hře je spousta zbraní ale já si oblíbil jen některé z nich. Nejsou nijak originální ale do hry se perfektně hodí. Občasné mise na povrchu hru malinko oživí, třeba ty v hoover tanku. Což je vlastně taky další zbraň. S ním se projíždí koridory a ničí nepřátelské jednotky jak na zemi tak na nebi. Quake 4 je myslím si povedená hra, s místním nádechem pro stereotyp, ovšem hratelná, nabízející slušný příběh a zajímavou atmosféru. Nečekejte od něj nic dostanete mnoho. A vyhněte se srovnávání s jinými hrami. Berte Quake 4 jako hru takovou. Odvděčí se vám.

článek s videem