I přes relativní krátkost, oproti původní hře, se Spear of Destiny hrál více než dobře. Považuji jej proto spíše za datadisk, tomu odpovídá 21 levelů spojených do jedné kompletní kampaně. Osmnáct z nich je v základu, další dva jsou tajné a vchody k nim se skrývají ve dvou skrytých lokacích umístěných v průběhu kampaně. První se nachází ve čtvrté úrovni a druhý ve dvanácté, v obou případech je jejich číselné označení za úplně tou poslední částí hry, která jako jediná je rozdělena na dvě části.. Zkrátka z Floor 4 do Floor 19 a ze 12 do 20, tento způsob absolvování tajných úrovní mě poměrně zaujal, já si nebyl přitom vůbec jist, jak se vrátím zpět do regulérní kampaně, ale jakmile byly tyto schované pasáže úspěšně za mnou, normálně hra pokračovala dál.
Zde byla má hráčská duše naplněna o to více, zejména díky tomu, že se bossové objevovali poměrně nečekaně a též v hojném počtu. Rozestup mezi nimi skvěle podkresloval tempo celé hry. A když si jen vezmu pár okamžiků, kdy nebyl dostatek nábojů, za to koncentrace nepřátel jo, byť se stále v odlehlých postranních koutech chodeb zásoby daly doplnit, tím adrenalinovější zážitek to byl. Na druhou stranu těchto situací není zase tolik, a hlavně v první polovině je čím se doléčovat a vyzbrojovat zcela v pohodě. Ke stoprocentnímu hodnocení také přispělo mé štěstí na řadu objevených secretů, čímž už tak vysoké číslo v dosaženém score přesáhlo šestimístnou cifru a jakoby se anulovalo, ve skutečnosti jej hra počítala až do konce správně, tak jak měla.
Obě tajné úrovně oplývaly perfektní strukturou level designu posunutou o řád výše, než ve volně dostupných misích. Nepostrádaly též přehršel itemů, nepřátel a normální secrets area. Na mnoha místech nechyběly výsuvné stěny i blízko sebe, s poměrně dlouhými tunely. Co se jejich kompletního projití týče, nevybočovala jejich náročnost nijak extrémně, ale podstatná doba při jejich hraní uběhla, k čemuž přispěly i důkladně schované klíče. Ze samotného dopaření tohoto pokračování, na nějž ještě navazují Spear of Destiny: Mission 2 Return to Danger a Spear of Destiny: Mission 3 Ultimate Challenge, si tedy odnáším výborný pocit, umocněný i trochu ponurou atmosférou ze závěrečného souboje a zvláště pěknými animovanými obrazovkami na konci.
Zde byla má hráčská duše naplněna o to více, zejména díky tomu, že se bossové objevovali poměrně nečekaně a též v hojném počtu. Rozestup mezi nimi skvěle podkresloval tempo celé hry. A když si jen vezmu pár okamžiků, kdy nebyl dostatek nábojů, za to koncentrace nepřátel jo, byť se stále v odlehlých postranních koutech chodeb zásoby daly doplnit, tím adrenalinovější zážitek to byl. Na druhou stranu těchto situací není zase tolik, a hlavně v první polovině je čím se doléčovat a vyzbrojovat zcela v pohodě. Ke stoprocentnímu hodnocení také přispělo mé štěstí na řadu objevených secretů, čímž už tak vysoké číslo v dosaženém score přesáhlo šestimístnou cifru a jakoby se anulovalo, ve skutečnosti jej hra počítala až do konce správně, tak jak měla.
Obě tajné úrovně oplývaly perfektní strukturou level designu posunutou o řád výše, než ve volně dostupných misích. Nepostrádaly též přehršel itemů, nepřátel a normální secrets area. Na mnoha místech nechyběly výsuvné stěny i blízko sebe, s poměrně dlouhými tunely. Co se jejich kompletního projití týče, nevybočovala jejich náročnost nijak extrémně, ale podstatná doba při jejich hraní uběhla, k čemuž přispěly i důkladně schované klíče. Ze samotného dopaření tohoto pokračování, na nějž ještě navazují Spear of Destiny: Mission 2 Return to Danger a Spear of Destiny: Mission 3 Ultimate Challenge, si tedy odnáším výborný pocit, umocněný i trochu ponurou atmosférou ze závěrečného souboje a zvláště pěknými animovanými obrazovkami na konci.
Pro: Vysoké score, kterého se tu dá dosáhnout, dvě tajné úrovně a celkové tempo hry v čele s bossy.
Proti: Místy opravdu nadité nepřáteli, ne však náboji. Mohlo být delší, ale naštěstí jsou ještě dvě epizody.