Jen málo titulů dokáže přikovat na dlouhou dobu k obrazovze a vyvolat nutkání hrát a objevovat okolní svět. Jednou z takových her je Wizardry 8, nástupce a poslední díl zároveň slavné série. Společnost Sir-Tech je v tomto směru více než sběhlá, stačí vzpomenou na jejich neméně populární tahovou strategii Jagged Alliance 2, které také pracují s unikátní interakcí postav a skvělou hratelností.
Ale aby se začalo od začátku, je nutno prohodit pár slov o kořenech série, jejíž největším konkurentem byl v 80. letch neméně úspěšný Might & Magic. Prvních pět dílů je dnes již řádně letitá záležitost, díl šestý z roku 1990 už ale přináší notně vylepšenou EGA grafiku společně s příjemnějším ovládáním. Samotný vrchol slávy ale nastává s o dva roky pozdějším příchodem sedmičky, která po vzoru sérii Final Fantasy a Ultima naplno rozvíjí potenciál, a nejedním fanouškem série je považována za tu vůbec nejlepší. Grafika splňuje moderní standardy, ovládání je příjemné a rozloha je řádně gigantická.
Po hodně dlouhé odmlce tak přišla osmička, která je považována za jeden z posledních dungeonů vůbec. Hráče zvyklé na RPG postavené na Infinity enginu to může působit trochu zkostnatěle nebo pomale, ale stačí pár hodin na vstřebání zdejších principů, a prvotní rozpaky jsou kde tam. Už samotný začátek, kdy prozkoumáte klášter a jeho přilehlé okolí dává ochutnat zdejší atmosféře a do výše postavené hratelnosti. Poté, už na notně rozlehlé ploše se sice trochu vytrácí to kouzlo nového a nepoznaného, ale stále vás žene touha po zdokonalování vaší party a chytlavé, možná jedny z nejlepších, boje v rpg hře. Žádné zběsilé klikání ala M&M, ale poctivé, tahové s kopou možností podobně jako u hry Albion. Samotnou zmínku si zasloží i propojení magie a technologie, které v tomto světě vůbec nepůsobí neuspořádaně.
Co ale je tím důvodem, proč hru rozehrát, je nepochybně vývoj vaší skupinky, která navíc komentuje, diskutuje a je možno rozšířit ji o další dva členy. Spousta schopností, ras a povolání, vcelku časté přecházení na další úrovně, řada kouzel a ještě větší počet zbraní, prstenů, flákonků či bardských nástrojů... je toho moc.
Za největší zápor jde považovat grafika, je sice účelná, ale také příliš strohá a hra takových kvalit by si jistě zasloužila buď grafiku pixel-artovou, nebo přepracování do kvalitnějšího 3D enginu. Stejně tak hudba, která mohla být o kousek lepší a mít zapamatovatelnější melodie (T'Rang Theme).
Hra bohátá na nápady, myšlenku a výbornou, ač v některých částech řádně tuhou, hratelnost. Jednoduše titul, který by neměl minout žádný role-playing positivní jedinec.
Ale aby se začalo od začátku, je nutno prohodit pár slov o kořenech série, jejíž největším konkurentem byl v 80. letch neméně úspěšný Might & Magic. Prvních pět dílů je dnes již řádně letitá záležitost, díl šestý z roku 1990 už ale přináší notně vylepšenou EGA grafiku společně s příjemnějším ovládáním. Samotný vrchol slávy ale nastává s o dva roky pozdějším příchodem sedmičky, která po vzoru sérii Final Fantasy a Ultima naplno rozvíjí potenciál, a nejedním fanouškem série je považována za tu vůbec nejlepší. Grafika splňuje moderní standardy, ovládání je příjemné a rozloha je řádně gigantická.
Po hodně dlouhé odmlce tak přišla osmička, která je považována za jeden z posledních dungeonů vůbec. Hráče zvyklé na RPG postavené na Infinity enginu to může působit trochu zkostnatěle nebo pomale, ale stačí pár hodin na vstřebání zdejších principů, a prvotní rozpaky jsou kde tam. Už samotný začátek, kdy prozkoumáte klášter a jeho přilehlé okolí dává ochutnat zdejší atmosféře a do výše postavené hratelnosti. Poté, už na notně rozlehlé ploše se sice trochu vytrácí to kouzlo nového a nepoznaného, ale stále vás žene touha po zdokonalování vaší party a chytlavé, možná jedny z nejlepších, boje v rpg hře. Žádné zběsilé klikání ala M&M, ale poctivé, tahové s kopou možností podobně jako u hry Albion. Samotnou zmínku si zasloží i propojení magie a technologie, které v tomto světě vůbec nepůsobí neuspořádaně.
Co ale je tím důvodem, proč hru rozehrát, je nepochybně vývoj vaší skupinky, která navíc komentuje, diskutuje a je možno rozšířit ji o další dva členy. Spousta schopností, ras a povolání, vcelku časté přecházení na další úrovně, řada kouzel a ještě větší počet zbraní, prstenů, flákonků či bardských nástrojů... je toho moc.
Za největší zápor jde považovat grafika, je sice účelná, ale také příliš strohá a hra takových kvalit by si jistě zasloužila buď grafiku pixel-artovou, nebo přepracování do kvalitnějšího 3D enginu. Stejně tak hudba, která mohla být o kousek lepší a mít zapamatovatelnější melodie (T'Rang Theme).
Hra bohátá na nápady, myšlenku a výbornou, ač v některých částech řádně tuhou, hratelnost. Jednoduše titul, který by neměl minout žádný role-playing positivní jedinec.
Pro: hratelnost, vývoj postav, příběh, délka
Proti: grafika a zvuky