SPACE MARINES "Žijící zbraně císařství" prostě žeru. Udatní válečníci, kteří se ničeho nebojí, protože oni jsou strach. Hustý. V této akční RTS budete mít na starost právě tyto zabijáky beze strachu, bez pochyb. V mysli mající jen slávu císaře, impéria a smrt v jeho službě. Svět Warhammeru je sice takovej klerofašismus, ale mě uchvacuje. Líbí se mi síla spacemarines, jejich přímost a hromady mrtvol u jejich nohou. "Objeví-li se nepřítel, běžte!! - směrem k němu."

Minulé Warhammery Dawn of war byli přesně o tom, o zástupech nepřátel, o téměř permanentním boji, bitevní vřavě, krvi a odhodlání. V tomto dílu tomu není jinak, ba co víc na tento aspekt je kladen ještě větší důraz, protože nemáte na starost budovy základny, ale opravdu jen taktiku samotného boje.

Ten kdo DOWII bere jen jako přímočarou klikačku bez strategického prvku, ji bezpochyby hrál na nižší obtížnosti než primarch. Poté si dokážu představit znechucení takového stratéga, který se jistě těšil na nějaké taktizovaní a místo toho se mu dostalo jen "akce bez nutnosti přemýšlet", protože jeho vesmírní mariňáci byli jak vlci v ovčím stádu. To opravdu není velká zábava.

DOWII je další z her, kde jiná obtížnost vyvolá pocit, jako byste hráli hru jinou. Respektive odhalí mechanismy, které jsou na nižší obtížnost přehlédnutelné nebo nedůležité. Vyšší obtížnost způsobí nejen, že to bude tužší, ale donutí vás hrát jinak. Budete sakra přemýšlet jaké vybavení dát tomu kterému mariňákovi, jaké vlastnosti navýšit jednotlivcům, aby jako celek byli nejefektivnější. Zdali na tuto misi poslat stejné družstvo, jako na minulou nebo ho trochu pozměnit posilami, které čekají na výsadek z Armagedonu, vaší mateřské lodi na orbitu planety.

Samotné mise jsou opravdu řežba, zabírání strategických cílů, využití: (zničitelného) terénu ke krytí, vybavení, granátů, náloží, bomb, přehradné palby, zapálení oblasti, obranných štítů, jetpacků, teleportů, orbitálního bombardování atd., i pastva pro oko.

Hutnou atmosféru apokalyptické války nastartovalo již úvodní video, které považuji za jedno z nejlepších, co jsem kdy viděl. Pěkně zpracované jsou i další kraťounké animace během hry. Tento nádech udržuje také HUDBA, jež je opravdu skvostná, silná, veliká, naléhavá a k rubání nepřátel ve jménu vyšší moci velice vhodně zvolená. Když na mě během misí působila, měl jsem opravdu pocit, jako by za mnou stála neochvějná síla a moc císaře, který nedopustí, aby jeho "zbraně" padly.

Drsné hlášky vašich svěřenců vás utužují v odhodlání: "Kupředu zpátky ni krok". Padnete-li, tzn., všichni z vašeho družstva nejsou schopni dalšího boje, přichází nouzové vyzvednutí z Armagedonu a vy přicházíte o cenný den. I když vlastně nemůžete zemřít (těžko zabít vesmírného mariňáka:)) ztrácíte tak drahocenný čas, během něhož roste zamoření vašich třech světů "vetřelci". Dosáhne-li určité úrovně, je konec. Vaše kapitula přestane existovat. Hra nejde ukládat, proto vám zbývá jediné, v nastávající misi se opravdu snažit, provést ji "bezchybně" a vysloužit si tak další výsadky za den. Získat tak čas a napravit vaše neomluvitelné selhání. Hra vás tak nutí hrát co nejlépe - více výsadků = více splněných misí, zkušeností, vybavení. Nemožnost ukládání podle vaší libosti udržuje správný druh napětí.

Nyní důležitý spoiler k předchozímu odstavci. Kdo nehrál nečíst! Možná to s tím snažením, hrát co nejlépe, nebude tak horké. Zrovna testuju (nově rozehráno), zda je možné kampaň zcela prohrát. Kazím, co se dá, všechny tři planety zamořeny na maximum a stále nový a nový výsadek... . Jestli kampaň nejde úplně pokazit, jak se zdá, je to jednoznačně mínus a vědět to předem, hra mě tak nebaví.

Vychytaná je i změna průvodní obrazovky podle vašeho postupu kampaní - pohled na tři planety, které bráníte.

DOWII je atmosféricky hutnou akčně-taktickou RTS….

PS:na nižší obtížnost je hra o NIČEM! Hru skoro nemůžete pokazit.
příklad: Během obranné mise, kterou jsem chtěl schválně prohrát (viz. spoiler), jsem si odešel udělat sváču. Vrátím se, a mise splněna!!!! No tak co to je???