Doplňování herních restů pokračuje. Tentokát však zdaleka ne tak optimisticky. Half Life je hra, kterou valná většina hráčů vynáší do nebes, což vesele potvrzuje i místní hodnocení. Proč? To asi nepochopím.

Hru jsem průběžně již od doby vydání zkoušel několikrát rozehrát, ale nikdy si neudržela moji pozornost déle než pár minut. Vždy jsem se do ní ale pustil s tím, že "tentokrát už to vyjde a já poznám, proč ji všichni tolik blahořečí". Nikdy se tak nestalo a nestalo se tak ani teď, kdy jsem ji po letech konečně dotáhnul do finále.

Přestože hra není vysloveně špatná, žádnou zázračnou aureolu kolem sebe nevytvořila a ze všech koutů slibovaná herní nirvána se tak nekonala. Prostředí je vcelku zajímavé, i když postupem začíná být značně repetitivní. Naštěstí se to ale spraví a design na konci hry při přechodu na Xen si zaslouží opravdu pochvalu. Místy jsem měl ale z level designu opravdu špatný pocit - procházení naprosto samoúčelných místností a chodeb nebo skákání po krabicích zavěšených kdesi ve vzduchoprázdnu uprostřed výzkumného komplexu? Kdepak, tohle není to pravé ořechové. Nepřátelé jsou vcelku originální, i když jejich variabilita není největší. Několik těch logických hádanek hru oživí, stejně tak jako zapojení jednoduché fyziky. Tempo hry je proměnlivé, ale většinu času se člověk úplně nenudí, byť se hra několika opravdu zdlouhavým (nudným) pasážím nevyhnula. Zbraní je přehršel, některé z nich jsou perfektní a člověk si je ihned oblíbí, jiné nenajdou prakticky za celou hru žádné uplatnění. O grafice dnes nemá, vzhledem k datu vydání, moc smysl mluvit, ale vysloveně ohavná není ani dnes. Což je úspěch, protože éra prvních akcelerovaných her je většinou největší zlo (i starší ručně kreslené hry morálně stárnou výrazně pomaleji).

Celkově mě HL nijak nenadchnul, ale ani neurazil. Hra mě na nějakých 13 hodin zabavila, byť s proměnlivou intenzitou. Hodnotím jako lepší průměr.