Moc rád bych k tomuto titulu napsal vychvalující komentář vyzdvihující výbornou atmosférů, snad jednu z toho mála her, ve které je možno pocítit strach nebo do jisté míry zajímavou hratelnost založenou na průzkumu dobře nadesignovaných lokací. Má to však jedno, a vcelku podstatné ale. Call of Cthulhu jsem všehovšudy rozehrál čtyřikrát za dva roky, a vždy jsem se dostal jen o malý kousek dále. Jednoduše jsem nedokázal akceptovat nepohodlné ovládání, zdejší obtížnost často zapříčiněnou checkpointy a především tím, když se hráči do rukou dostala zbraň. Tuhost nepřátel nebo snad neúčinnost palných nástrojů tak dokáže snadno zastínit ty pozitivní prvky, kterých je i tak ve hře nadmíru. Přiznávám, hra porazila tentokrát mě.

Já už jsem nad dílem Headfirst zlomil hůl, ale jeden moment – probuzení v hotelovém pokoji s následným adrenalinovým úprkem si budu pamtovat ještě hodně dlouho. Pokud ale zdejší pravidla akceptujete, věřím, že se dostaví podobný zážitek jako například u Vampire: Bloodlines, které jsou CoC v jistém směru podobné.