Jsou hry, které se berou strašně vážně, jsou ale také hry, které si naopak ze všeho dělají srandu (vyloženou prdel). Takové se ne vždy povedou, často totiž vtip do nich vkládaný působí nuceně, rádoby zábavně a v konečném důsledku vyznívá spíše trapně a nezábavně. Theme Hospital není tímto příkladem. V době, kdy jsem hru poprvé hrál, nezaznamenal jsem v tomto ranku originálnější titul. Už bylo simulováno kde co, i nemocnice, ale tak, jak je to ztvárněno zde, rozhodně ne.
První co zaujme je přehledné a user friendly uživatelské prostředí. Vždy máte přehled co, kde a jak se musí udělat (přechod mezi levely je udělán pomocí deskové hry). Po stránce grafické si myslím, že také není moc co vytýkat - většina věcí, personálu či pacientů je dobře naanimována a detailně vykreslena. Co je však v této hře nad grafikou je zvuková složka, bez které by to klidně mohla být poloviční hra - typický rozhlas, vyvolávající kam se má dostavit ten či onen doktor, zavírání/otevírání dveří, polknutí léku nebo prasknutí nafouklé hlavy. Ano i tato nemoc je ve hře ztvárněna a podána roztomile poťouchlým způsobem (tak jako dlouhý jazyk, neviditelnost a spousta dalších vtipných onemocnění). Pěkně jsou vymyšleny i přístroje, díky kterým nebohé pacienty stižené těmito vzácnými chorobami léčíte. K tomu je možné zařizovat chodby, WC, kanceláře nebo čekárny.
Pro každou místnost je důležitý kvalitní personál, který disponuje svými “dny“ - ten je možné vykopnout a najmout nový nebo souhlasit s případnými požadavky (zvláště v pokročilejších kolech je zaměstnanecká politika vyloženým oříškem). Během 12 levelů je nutné plnit předem dané úkoly a kvóty tak, aby jste si zajistili další postup (jednou je to finanční strop, jindy zase počet vyléčeným pacientů nebo společenský kredit), v každém případě je to celé někdy tak hektické, že vám z toho půjde hlava kolem.
Za sebe můžu hru s klidným svědomím doporučit. Všem, bez rozdílu vyznání žánrů nebo věku.
První co zaujme je přehledné a user friendly uživatelské prostředí. Vždy máte přehled co, kde a jak se musí udělat (přechod mezi levely je udělán pomocí deskové hry). Po stránce grafické si myslím, že také není moc co vytýkat - většina věcí, personálu či pacientů je dobře naanimována a detailně vykreslena. Co je však v této hře nad grafikou je zvuková složka, bez které by to klidně mohla být poloviční hra - typický rozhlas, vyvolávající kam se má dostavit ten či onen doktor, zavírání/otevírání dveří, polknutí léku nebo prasknutí nafouklé hlavy. Ano i tato nemoc je ve hře ztvárněna a podána roztomile poťouchlým způsobem (tak jako dlouhý jazyk, neviditelnost a spousta dalších vtipných onemocnění). Pěkně jsou vymyšleny i přístroje, díky kterým nebohé pacienty stižené těmito vzácnými chorobami léčíte. K tomu je možné zařizovat chodby, WC, kanceláře nebo čekárny.
Pro každou místnost je důležitý kvalitní personál, který disponuje svými “dny“ - ten je možné vykopnout a najmout nový nebo souhlasit s případnými požadavky (zvláště v pokročilejších kolech je zaměstnanecká politika vyloženým oříškem). Během 12 levelů je nutné plnit předem dané úkoly a kvóty tak, aby jste si zajistili další postup (jednou je to finanční strop, jindy zase počet vyléčeným pacientů nebo společenský kredit), v každém případě je to celé někdy tak hektické, že vám z toho půjde hlava kolem.
Za sebe můžu hru s klidným svědomím doporučit. Všem, bez rozdílu vyznání žánrů nebo věku.
Pro: nemoci, presonál, přístroje, zvuk, hudba, všeobecně mile podané
Proti: ke konci dá zabrat