Na pokračování Two Worlds jsem se těšil. První díl byl fajn a ve druhém autoři slibovali vylepšit snad všechno co jim přijde pod ruku. Povedlo se? Vcelku ano. Rozhodně můžu s jistotou říct, že má tato série budoucnost.

Hru oblékli do slušivého hávu...tedy, slušivého. Grafika je prostě vynikající a po vypnutí zbytečností typu Motion Blur a jiných je to skutečná pastva pro oči. Už Alsorna vypadá báječně, savany Erimosu rovněž, nicméně mě se nejvíc zalíbil „východoasijský“ Nový Ashos a okolí. Ve Spolknuté zemi nám zase vývojáři připravili paletu těch nejzajímavějších a nejodpornějších zmutovaných monster, lepší už jsem ve hrách dlouho neviděl.

A pak je tu hlavní příběh a vedlejší questy. Vývojáři slíbili udělat questy zábavnější, zajímavější a některé i vtipnější. Ale jo – vcelku se to podařilo, i když tuctových questů zde najdeme i tak požehnaně. To se týká hlavně úkolů pro cechy z nástěnky – většinou prosté zabij/vyčisti/přines. Když už zmiňuji cechy – v prvním díle se musel hráč v jistém bodě rozhodnout, kterým bude pomáhat. Trochu jsem to čekal i ve dvojce, nicméně se tak nestalo. Hru jsem skončil u 100% obliby většiny cechů a na žádné výraznější konkurování a vzájemné boje jsem nenarazil. Jinak jsou questy většinou zábavné a některé se táhnou delší dobu hraní – viz například úkol Runové kameny, který vám bude zadán už na začátku hry a potáhne se přes dvě kapitoly – ale mohu slíbit, že odměna stojí za to! :-)

Co se týče hlavního příběhu – co si budeme nalhávat, je strašný. Opět zachraňujeme ségru (modelka level 25) a cestou se dozvídáme šokující informace o minulosti císaře Gandohara. Zvraty jsou směšné, zakončení trapné a kdo bude hlavní boss bylo jasné už od začátku. A když už jsme u závěrečného bosse – souboj s ním splňoval vše, co na závěrečných soubojích s bossy nenávidím. Žádné využití zkušeností, skillů či magie. Jen nás postaví k balistám a střílejte. Ble.

Inventář je šíleně velký, ale práce v něm mi nevadila. Jen chybí možnost označení více položek naráz, to samé při nakupování (stokrát kliknout na lektvar když chci sto lektvarů je šílenost).
Hratelnost je velmi dobrá a bavil jsem se po celou dobu hraní. Jen je škoda krátké třetí kapitoly (je už prakticky bez vedlejších úkolů). Tu čtvrtou pak ani za kapitolu nepovažuji, spíš je to už jen rychlý finiš.
První díl měl problém s nevyváženou obtížností. Dvojka je na tom naštěstí o něco lépe, ideál to však podle mne není – stále tu máme slabé bossy a hra celkově není nijak těžká. Hodně tomu přidávají skilly – stačí namaxovat dvě, možná tři bojové schopnosti a pak už je to jen o hledání silnějších zbraní. Co jsem si oblíbil bylo vylepšování zbraní, rozbíjení nepotřebných a přidávání krystalů – aspoň jsem měl kam utopit dovednostní body :-)

Minihry odemykání a kradení - otravné. Hlavně kradení mě nebavilo vůbec a tak jsem jej ignoroval, odemykání zámků jsem se naštěstí naučil docela rychle a zvykl si na něj.

Pozitivní je, že jsem během hraní narazil na jediný bug (nešly otevřít dveře v rámci jednoho questu), ale co zamrzelo byly občasné pády do windows každých pár hodin hraní.

Poslední co chci zmínit je to, co už napsal ugraugra: Potvory vyskakující ze země? To si snad děláte srandu :/

Takže je lepší dvojka než první díl? Určitě ano, ale ne o takový kus jak jsem doufal. Takže komentář ukončím stejnou větou, jako ten u Two Worlds 1:

Suma sumárum, dobrá hra. Ale jen na jedno dohrání.