Tato hra ukazuje, že když se dosadí padouch nebo jakákoliv záporná postava do hlavní role hry, může se to při trochu té dobré vůle i povést. Dokonce tak dobře, že z nesympatického zabijáka, který okradl své snad ještě horší “kamarády“ pracující pro zločineckou organizaci, se rázem stane člověk - postava, která si vás získá, jejíž motivy pochopíte, ztotožníte se s nimi a dokonce začnete takové postavě i fandit. Přesně taková podání popohání hráčovu nutkavost dohrát dějovou linii a zjistit jak nastíněné osudy vůbec dopadnou, zda se bude žít nebo zemře ve strašlivých mukách v pařátech pronásledovatelů, lačnících po pomstě.
Takovou postavou je Kane, není ale na všechny ty nastíněné peripetie sám. Jako hlídací pes je k němu přiřazen psychopat Lynch, svou labilností přesně doplňující dvojici (svou povahou se postará o několik pěkně horkých chvilek). Hlavní zápletka není originální, ale je prezentována ukázkově, ve filmovém feelingu, s dobře vykonstruovanými zvraty a dvěma možnými konci. Děj je dobře doplňován během načítání misí ale i přímo ve hře, kdy na sebe častokrát tito dva šílenci pořvávají a tím dávají zakusit atmosférickým pocitům skutečnosti.
Ta přímo sálá z každého prostředí, ve kterém se hra zrovna nachází. Již útěk v první misi ve mně evokoval zběsilou přestřelku á la HEAT (Nelítostný souboj) a přesně tímto tempem se ubírá celá hra, s občasnými prvky, holdující klidné a tiché eliminaci protivníků. K tomu zde slouží obsahově dostatečné množství zbraní všeho druhu, získávané po padlých, kde jsem si asi nejvíce oblíbil M4. Klasickým neduhem spojeným s kupou nepřátel zůstává umělá inteligence (náznaky občasného krytí nebo snaha protivníka dostat se vám do týlu tu jsou), která je ztvárněná stylem “nás mnogo“. To neplatí o jednoduše ovladatelných spolu neřádech, kteří mě svou AI vcelku překvapili.
Technická stránka hry je plně vyhovující a nadprůměrná. I když grafika není na úrovni nejlépe vypadajících her té doby, určitě vše vynahrazuje audio složkou, level designem, obsahem i všeobecným vymodelováním akce (až tedy na pár na nervi jdoucích momentů).
Takovou postavou je Kane, není ale na všechny ty nastíněné peripetie sám. Jako hlídací pes je k němu přiřazen psychopat Lynch, svou labilností přesně doplňující dvojici (svou povahou se postará o několik pěkně horkých chvilek). Hlavní zápletka není originální, ale je prezentována ukázkově, ve filmovém feelingu, s dobře vykonstruovanými zvraty a dvěma možnými konci. Děj je dobře doplňován během načítání misí ale i přímo ve hře, kdy na sebe častokrát tito dva šílenci pořvávají a tím dávají zakusit atmosférickým pocitům skutečnosti.
Ta přímo sálá z každého prostředí, ve kterém se hra zrovna nachází. Již útěk v první misi ve mně evokoval zběsilou přestřelku á la HEAT (Nelítostný souboj) a přesně tímto tempem se ubírá celá hra, s občasnými prvky, holdující klidné a tiché eliminaci protivníků. K tomu zde slouží obsahově dostatečné množství zbraní všeho druhu, získávané po padlých, kde jsem si asi nejvíce oblíbil M4. Klasickým neduhem spojeným s kupou nepřátel zůstává umělá inteligence (náznaky občasného krytí nebo snaha protivníka dostat se vám do týlu tu jsou), která je ztvárněná stylem “nás mnogo“. To neplatí o jednoduše ovladatelných spolu neřádech, kteří mě svou AI vcelku překvapili.
Technická stránka hry je plně vyhovující a nadprůměrná. I když grafika není na úrovni nejlépe vypadajících her té doby, určitě vše vynahrazuje audio složkou, level designem, obsahem i všeobecným vymodelováním akce (až tedy na pár na nervi jdoucích momentů).
Pro: Kane, Lynch, zbraně, přestřelky, prostředí, filmovost, zvuk
Proti: Ai nepřátel, level design, grafika