Série Call of Duty (především pak Modern Warfare) řádně pohnula herním průmyslem. Tvůrci nám tam předvedli jak efektně převést filmovou řež na naše monitory a za doprovodu monumentálního hudebního doprovodu jsme valili bulvy na ty infarktový momenty. Série Battlefield (hlavně Bad Company 1 a 2) pak všechno povýšila do absolutna fenomenálním ozvučením a destrukcí prostředí. I když se to možná nezdá tak dvě jmenovaný série mají mnoho společnýho.

Homefront by hrozně moc chtělo být právě jako výše zmíněné hry. Příběh, kdy do USA vlítne Korea, nebo jiná válečná mocnost, už je ale sakra ohranej a pakliže se do hry nevnese něco, co by nad onen příběh vyčnívalo, nemá vůbec cenu ztrácet s vývojem čas. Ono první dojem se sice tváří jako ultra drsná realistická záležitost, kde se pár těch nervujících momentů naskytne, ve chvíli kdy si ale všimnete hnusnýho grafickýho zpracování začnete uvažovat, že se někde stala fatální chyba. Když pak navíc zapojíte i sluchový orgán znechucení se pak ještě o něco zvýší. Hudba (která byla v recenzi poměrně chválená) je příšerná (ano, jsem závislej na melodiích Hanze Zimmera a Ramina Djawadiho) a zvuk je zkrátka hrozně herní a málo uvěřitelnej (nulová dynamika). Ale i přesto (že hru trochu kritizuju) se nedá říct, že by to byl vyloženej průser. Hraje se to poměrně dobře, jenom musíte namísto zvuku zapnout pořádnou atmosferickou hudbu a přenést se přes špatnou grafiku. Pak si užijete třeba i tu nedynamickou akci, kde si tupá armádička pobíhá o sto šest, ale vlastně nic zásadního nedělá.

Takže asi tak: Homefront je další hra, která navzdory očekávání absolutně zklamala. Kdyby ovšem vyšla dejme tomu o čtyři roky dřív, možná bych byl v blahu. Jenom mi neni jasný proč se za každou cenu snažit něco napodobit, ale dělat to hůř a bez nápadu. Takhle se skomírající studio na nohy nepostaví.