Mashed neboli Kaše má podtitulek "Jeď, abys přežil", což přesně vystihuje podstatu celé hry, protože když si nebudete dokonce i na malou chvilku dávat pozor, jste na kaši. Hra mi hodně připomíná titul Death Rally, který se liší snad jen rokem vydání, pohledem z ptačí perspektivy a jedním z nejlepších jezdců jménem Duke Nukem.

Hlavním cílem je tedy přežít a ujet svým pronásledovatelům z dohledu, čímž dojde k zisku tolik potřebných bodů, podobně jako je tomu v herní sérii Micro machines. To sice ztěžuje měnící se pohled kamery, který značně zvýhodňuje zaostávající jedince, ale moje virtuální řidičské umění spolu se spoustou power upů v podobě raket, oleje nebo zrádných min tuto křivdu plně vynahrazuje.

Největším lákadlem Mashed je bezesporu multiplayer, při kterém jsem si poprvé naplno vyzkoušel svůj nově darovaný gamepad. Reakce počítačových soupeřů se po chvíli hraní dají alespoň z části předvídat, ale u člověka si nemůžete být jistí nikdy ničím, a tak se mi nesčetněkrát stalo, že mě na mé nejoblíbenější trati s názvem Polární molo někdo strčil na minu, popřípadě z onoho mola, přičemž se nejednalo o nikoho jiného, než o jednoho z mých sourozenců, kteří z vykonaného činu měli očividnou radost.

Co však se svou hratelností pokulhává, je hra za jednoho hráče proti počítačovým oponentům. Ne že by to nebyla zábava, ale po několika závodech se dostaví stereotyp a nakonec všechny naděje pohřbí honička, při níž pronásledujete auto několikrát rychlejší, než jste vy, a tak musíte čekat, že se někde zasekne nebo ho nějakou jinou náhodou dostihnete. Jedno dohrání celé kampaně mi tak úplně stačilo a nyní již hraji pouze multiplayer.