Prison is hell. Titulek který jasně podtrhuje o co zde půjde. The Suffering mě v době vydání nadchnul ale taky dokázal co jen málo her, že jsem ho musel odložit a dohrát později díky atmosféře hmatatelného strachu. Osobně se nepočítám mezi fanoušky žánru horroru ale když přijde nějaký zajímavý s námětem staré věznice která jako by z oka vypadla ze Zelené míle tak to už je výzva které neodolám.

Náš milý nemluvný hrdina který měl vyvraždit svoji rodinu, je provázen solidními halucinacemi a vzpomínkami které by nikdo v hlavě mít určitě nechtěl. Po příjezdu do věznice a menším otřesu se dostávají na scénu zrůdy s kterými si autoři dokázali parádně vyhrát při jejich vymýšlení. Slayer je první s kterou se setkáte, jeho čtyři čepele které má na končetinách a jejich drásavé cvakání oznamující jeho příchod je dechberoucí. I ostatní potvory se nesou v originálním duchu.

Další zajímavost je možnost rozhodnout se jak se zachováte k přeživším věznům a dozorcům. Někteří po Vás hned půjdou ale jiný potřebují pomoct. A některé charaktery to umí řádně podat až tak že jim to věříte, když potkáte jednoho ustrašeného dozorce kterému pomůžete a víte že bez vás by byl dávno mrtvý tak jsem dokonce měl trochu výčitky že jsem opouštel lokaci a nechal ho tam čekat na pomoc. To je to správné co mají postavy v příběhu vyvolat nějaké pocity.

Vězení je vyvedeno velkolepě a situace a masakry jeho obyvatel jsou zapamatováníhodné. Když dorazíte do místnosti kde ze zdi visí spousta dozorců hned hráč začně přemýšlet co asi přijde na scénu. A často hra překvapí scénami které zamrazí.

Nedávné znovu zahraní ukázalo že hra neztratila nic ze své děsivé krásy, kdy vrzání starých ocelových dvěří drásá nervy, kdy jediné světlo z Vaší baterky osvětluje temné kouty které byly před chvílí dějištěm příšerného masakru a kdy každá nová příšera na scéně zarazí svojí vyzáží a stylem zabíjení. O tom je The Suffering.