Duke konečně přišel. Celé roky jsme si z něj (a 3D Realms) dělali srandu a říkali, že nikdy nevyjde. Nakonec vyšel, ale v balení, které ovšem vypadá jako stará šlapka, co už jede přes limit.
V posledních měsících, kdy už bylo jasné, že Nukem vyjde, jsem velice bedlivě sledoval vývoj, trailery (a že jich bylo dost) a obrázky. Byl jsem trochu zmaten, protože to nevypadalo moc jako hra, kterou jsem si představoval. Přesto jsem ale doufal, že to nakonec dopadne dobře.
A přesně kvůli tomu Forever propadlo ve skoro všech recenzích. Duke totiž prohrál na daleko důležitějším hřišti - v našich srdcích. Sliboval hory, dal nám o tolik horší finální produkt, že se tomu ani nejde divit.
Těžko říct, jakou kritikou bych měl začít. Tak třeba linearita. Nikdy jsem neměl rád koridorové střílečky a na Duke 3D jsem měl rád právě tu relativní volnost. Většinou bylo k cíli několik cest, nebo alespoň se hráč mohl potulovat po kraji, do postraních uliček, hra také obsahovala zajímavý systém tajných vchodů (ten old-school). Tady ale je přímočarost na prvním místě. To by nevadilo, aspoň je na co se cestou dívat ... i když vlastně není. Takže nakonec nemá hráč ani jedno. Grafika upřímně řečeno vypadá jako "něco" 6-8 let starého. Ač mi nevadí starověká grafika (80. léta), ač miluji DOSovou 256 barevnou, 320x200 orgii, ač se dnes maximálně pousmívám nad prvními pokusy od 3D grafiku a i když si užívám hry ze začátku století, stejně jako moderní vizuály, tak tady mi vadí. Nevím čím, nevím jestli je to těmi očekáváními, ale nejsem s ní spokojen. A to nejsem slečinka co všude potřebuje moderní grafiku.
Bohužel tedy Duke není jen tak nějaká lineární střílečka, je to jedna z nejlineárnějších, co jsem kdy viděl. Když na začátku mám vlézt do větračky, ale dám si práci (a poslechnu svůj průzkumnický smysl), obejdu, podlezu jí a objevím se na druhé straně, není tam nic, žádný interaktivní předmět - jen tupé modely přišpendlené na polici. Když v poušti čelím několika prasatům, sice kolem sebe mám obrovský kaňon, ale jen jednu cestu dopředu. A ani ty možnosti manévrování nejsou velké. A ještě jednu věc, té jsem si všimnul už v demu - V dolech je jediný správný způsob přeskočení mini-propasti rozlačit vozík a přeletět jí v něm. Jenže ono se stačilo rozběhnout a doskočit na druhou stranu. To ale hra nevzala, protože je SAKRA JEDINÝ SPRÁVNÝ ZPŮSOB.
Tak moc jsem se snažil mít Duka rád, i když jsem viděl jeho mnoho nedostatků. Není to ale možné. A nejde jen o to, že jsem čekal moc. Ono ani jako střílečka není DNF dobrý. Zkrátka nefunguje.
Jediné co je na něm dobrého je humor, hlas Dukea (správně drsný dabér) a narážky. Chápu, že tímto komentářem asi zklamu hodně příznivců, kteří se stejně jako já snažili mít Dukea rádi. Ale vězte, já jsem zklamán ještě víc.
V posledních měsících, kdy už bylo jasné, že Nukem vyjde, jsem velice bedlivě sledoval vývoj, trailery (a že jich bylo dost) a obrázky. Byl jsem trochu zmaten, protože to nevypadalo moc jako hra, kterou jsem si představoval. Přesto jsem ale doufal, že to nakonec dopadne dobře.
A přesně kvůli tomu Forever propadlo ve skoro všech recenzích. Duke totiž prohrál na daleko důležitějším hřišti - v našich srdcích. Sliboval hory, dal nám o tolik horší finální produkt, že se tomu ani nejde divit.
Těžko říct, jakou kritikou bych měl začít. Tak třeba linearita. Nikdy jsem neměl rád koridorové střílečky a na Duke 3D jsem měl rád právě tu relativní volnost. Většinou bylo k cíli několik cest, nebo alespoň se hráč mohl potulovat po kraji, do postraních uliček, hra také obsahovala zajímavý systém tajných vchodů (ten old-school). Tady ale je přímočarost na prvním místě. To by nevadilo, aspoň je na co se cestou dívat ... i když vlastně není. Takže nakonec nemá hráč ani jedno. Grafika upřímně řečeno vypadá jako "něco" 6-8 let starého. Ač mi nevadí starověká grafika (80. léta), ač miluji DOSovou 256 barevnou, 320x200 orgii, ač se dnes maximálně pousmívám nad prvními pokusy od 3D grafiku a i když si užívám hry ze začátku století, stejně jako moderní vizuály, tak tady mi vadí. Nevím čím, nevím jestli je to těmi očekáváními, ale nejsem s ní spokojen. A to nejsem slečinka co všude potřebuje moderní grafiku.
Bohužel tedy Duke není jen tak nějaká lineární střílečka, je to jedna z nejlineárnějších, co jsem kdy viděl. Když na začátku mám vlézt do větračky, ale dám si práci (a poslechnu svůj průzkumnický smysl), obejdu, podlezu jí a objevím se na druhé straně, není tam nic, žádný interaktivní předmět - jen tupé modely přišpendlené na polici. Když v poušti čelím několika prasatům, sice kolem sebe mám obrovský kaňon, ale jen jednu cestu dopředu. A ani ty možnosti manévrování nejsou velké. A ještě jednu věc, té jsem si všimnul už v demu - V dolech je jediný správný způsob přeskočení mini-propasti rozlačit vozík a přeletět jí v něm. Jenže ono se stačilo rozběhnout a doskočit na druhou stranu. To ale hra nevzala, protože je SAKRA JEDINÝ SPRÁVNÝ ZPŮSOB.
Tak moc jsem se snažil mít Duka rád, i když jsem viděl jeho mnoho nedostatků. Není to ale možné. A nejde jen o to, že jsem čekal moc. Ono ani jako střílečka není DNF dobrý. Zkrátka nefunguje.
Jediné co je na něm dobrého je humor, hlas Dukea (správně drsný dabér) a narážky. Chápu, že tímto komentářem asi zklamu hodně příznivců, kteří se stejně jako já snažili mít Dukea rádi. Ale vězte, já jsem zklamán ještě víc.
SiN Episodes: Emergence
Pro: Humor
Proti: Totalitní linearita (vládne všem), grafika