Dnes už střílečky moc nehraju, ač jsem na nich v polovině 90.let začínal (doom,doom 2, duke nukem 3d, blood...). Na dnešních střílečkách (tj. zhruba od roku 2000) se mi nelíbí linearita a zabíjení často bez vyššího cíle a absence příběhu humoru. Doom 3 jsem si zahrál tedy až nyní, spíše z povinnosti vzhledem ke svým herním začátkům, poprask v době vydání mě nechával klidným. Dnes s odstupem už můžu hodnotit objektivněji.

Od počátku do konce hry jsem u ní nevydržel déle jak 2 hodiny denně (tj. 1-2 levely), ale to nelze nutně brát jako nevýhodu, spíš jsem neměl čas, než že bych nemohl hrát v kuse. Takhle mi alespoň posloužil jako náhražka večerníčku skoro na 3 týdny.

Hru jsem hrál s českým dabingem, který musím ocenit jako vcelku zdařilý, atmosféru určitě nekazil. Příběh hry tedy není nějak hodně košatý, ale v tomto žánru je myslím dostačující, velmi se mi líbilo jeho doplňování pomocí PDA, e-maily tu často obsahují i nepodstatné (ale ne nezajímavé) informace. Info pomocí e-mailů a video disků je tedy velmi osvěžující prvek.

Co se týče nepřátel, tak ti se také vcelku povedli, byli tu staří známí i někteří noví, ale není si na co stěžovat, jen moje oblíbená "růžovka" už nevypadá tak sympaticky. Zbraňový arzenál je také bez větších změn, což také vítám. Atmosféra hry je díky tmě, technickým, kovovým zvukům a řevu příšer občas až hororová, párkrát jsem se lekl, kdo to na mě zase skočil, a tak to má být.

Hře tedy nemám skoro co vytknout, mezi novými střílečkami jde, alespoň podle mě, o vysoký nadprůměr. Já se však stále budu radši vracet k jejím starším sestřičkám, bratříčkům, bratrancům a sestřenicím, holt asi jsem už za střílečkovým zenitem :)