Jaká je Episode One k druhému Half-Life? Trochu kratší, maličko slabší...ale jinak velice dobrá.
Po konci Half-Life 2 jsem byl v hlubokém zamyšlení, co se vlastně stalo s Gordonem Freemanem a mojí oblíbenkyní Alyx. Jsem moc rád, že odpovědi jsem dostal ve více, než uspokojivém příběhovém hávu.
Opět jsem byl vtažen do té nezáviděníhodné situace a stálo to sakra za to. Cesty křížem krážem po City 17, to bylo něco. Alyx, kryjící mi záda skoro na každém kroku, občas prohodivší nějakou tu vtipnou poznámku (scéně ve vlaku, kdy Alyx prohodí poznámku o "Zombine" se směju doteď :)) ), dodává příběhu takový osobnější nádech a já si ji po čase oblíbil ještě víc.
A samotný příběh...nechtěl bych znovu zaběhnout k vychvalování, ale udělám to - je dokonalý. Episode One ho sice nějak extra rozsáhle nerozvíjí, ale je v něm obsaženo to nejdůležitější, co dělá prostor pro jeho další větvení. A když se tedy zamyslím nad tím, že jediný cíl Episode One je utéct z City 17, docházím k závěru, že ten útěk je sakra dobře provedený a zábavný.
Grafická stránka je oproti původní hře trochu vylepšená, ale pokud se na to člověk vyloženě nesoustředí a nehledá, která kostička už není tak kostičkovatá, moc konkrétního toho nezaznamená. Jen je mu prostě dojde, že je tam cosi hezčího. a například epický záběr na Citadelu, ten se prostě nezapomíná.
Zvuková stránka hry je bezvadná. Ocenil bych sice trochu více té "nakopávací" muziky, která hraje jen v momentech, kdy na vás běží tisíce krvežíznivých nepřátel, ale na druhou stranu mě o to víc nabudilo, když jsem ji slyšel jen zřídkakdy.
A když už mluvím o tisících nepřátel, nelze zapomenout na věc, při které bych si rval vlasy i kdybych měl pleš. Některé souboje jsou dosti nevyvážené a deprimující (konkrétně cesty skrze metro nejprve prolezlé antliony (mrchy jedny!) a potom výjezd výtahem z metra, kdy mě chtělo sežrat snad více zombíků, než do kolika umím počítat) Jinak jsem ale celkově velice spokojen.
Možná mě trochu mrzí, že tvůrci nepřidali do hry nějakou tu novou zbraň, ale to je jen detail. Ony vlastně ty nové zbraně nejsou potřeba, ale prostě jsem si potřeboval postesknout :). Taky je třeba zmínit, že Episode One je poněkud krátká. To zamrzí obzvlášť mně podobné, kteří se rádi do her vžívají a ono to najednou z ničeho nic skončí.
Celkově však klady jednoznačně převyšují zápory a já jsem rád, že jsem si mohl zahrát další část příběhu, který je tak zábavný, záhadný a tak dobrý.
Po konci Half-Life 2 jsem byl v hlubokém zamyšlení, co se vlastně stalo s Gordonem Freemanem a mojí oblíbenkyní Alyx. Jsem moc rád, že odpovědi jsem dostal ve více, než uspokojivém příběhovém hávu.
Opět jsem byl vtažen do té nezáviděníhodné situace a stálo to sakra za to. Cesty křížem krážem po City 17, to bylo něco. Alyx, kryjící mi záda skoro na každém kroku, občas prohodivší nějakou tu vtipnou poznámku (scéně ve vlaku, kdy Alyx prohodí poznámku o "Zombine" se směju doteď :)) ), dodává příběhu takový osobnější nádech a já si ji po čase oblíbil ještě víc.
A samotný příběh...nechtěl bych znovu zaběhnout k vychvalování, ale udělám to - je dokonalý. Episode One ho sice nějak extra rozsáhle nerozvíjí, ale je v něm obsaženo to nejdůležitější, co dělá prostor pro jeho další větvení. A když se tedy zamyslím nad tím, že jediný cíl Episode One je utéct z City 17, docházím k závěru, že ten útěk je sakra dobře provedený a zábavný.
Grafická stránka je oproti původní hře trochu vylepšená, ale pokud se na to člověk vyloženě nesoustředí a nehledá, která kostička už není tak kostičkovatá, moc konkrétního toho nezaznamená. Jen je mu prostě dojde, že je tam cosi hezčího. a například epický záběr na Citadelu, ten se prostě nezapomíná.
Zvuková stránka hry je bezvadná. Ocenil bych sice trochu více té "nakopávací" muziky, která hraje jen v momentech, kdy na vás běží tisíce krvežíznivých nepřátel, ale na druhou stranu mě o to víc nabudilo, když jsem ji slyšel jen zřídkakdy.
A když už mluvím o tisících nepřátel, nelze zapomenout na věc, při které bych si rval vlasy i kdybych měl pleš. Některé souboje jsou dosti nevyvážené a deprimující (konkrétně cesty skrze metro nejprve prolezlé antliony (mrchy jedny!) a potom výjezd výtahem z metra, kdy mě chtělo sežrat snad více zombíků, než do kolika umím počítat) Jinak jsem ale celkově velice spokojen.
Možná mě trochu mrzí, že tvůrci nepřidali do hry nějakou tu novou zbraň, ale to je jen detail. Ony vlastně ty nové zbraně nejsou potřeba, ale prostě jsem si potřeboval postesknout :). Taky je třeba zmínit, že Episode One je poněkud krátká. To zamrzí obzvlášť mně podobné, kteří se rádi do her vžívají a ono to najednou z ničeho nic skončí.
Celkově však klady jednoznačně převyšují zápory a já jsem rád, že jsem si mohl zahrát další část příběhu, který je tak zábavný, záhadný a tak dobrý.
Wolfenstein II: The New Colossus
Pro: Hustá atmosféra, Alyx, příběh, vtípky, fyzika
Proti: Přál bych si to delší (ošemetné slovní spojení :))) ), pár deprimujících bojů