Tak, přišel čas hodnotit Episode Two. Byla lepší, než Episode One? Ano, opravdu byla. A v čem že je tak dobrá? Tak se na to pojďme podívat.
Atmosféra Half-Life 2 se nevytratila, ba přímo čiší z každé herní minuty. Od prvního okamžiku, kdy se Gordon probudil po události z Episode One mi bylo jasné, že to bude další herní zážitek, na který se jen tak nezapomíná (stejně jako se nezapomíná na výjev zničené Citadely, nad níž se vlní obří portál).
Od začátku až do konce hry jsem nepřestával juchat nadšením jak nad genialitou level designérů, tak nad skvělým zpracování snad úplně všeho. Příběh se odvíjí dál a někdy hráči nachystá pořádný kopanec do rozkroku (jako třeba probodnutí a ušlapání Alyx, souboj s Combine červem, první větší setkání s Huntery, přepadení na cestě, odpal rakety, obrana před Stridery...sakra, je toho tolik!).
Musím vypíchnout, že některé aspekty hry (zejména cestování autem, nebo finální souboj se Stridery) jsou úžasné a poskytují ohromnou porci zábavy. Já, jakožto herní nervák, tohle musím ocenit. Když se totiž dlouho nemohu dostat přes určitou pasáž hry, moje hlava se tlakuje jako papiňák. Jde mi hlavně o to, že tady jsem ty pasáže nadšeně zkoušel znovu a znovu a hle, papiňákový efekt se nedostavil. Ani jednou za hru! Jak je to možné, to doopravdy netuším...ale potěší to.
Teď jde na řadu grafika. Ta je výborná. Ať je source engine starý jak chce, má prostě šťávu. Znovu je vidět určitý posun v grafice, který hráče tak nějak podvědomě provází celou hrou. Podvědomě říkám proto, že jsou to zase věci, kterých si zažraný hráč nevšimne, pokud se na ně vyloženě nesoustředí, nicméně prostě je poznat, že je něco "trochu jinak".
Zvuková stránka hry je stejně kvalitní, jako u předchozích částí, takže snad ani nemá smysl nic rozepisovat.
Jediné, co mi bylo ve hře trochu protivné, to byl Ant-lionovský level (samozřejmě nepočítám závěrečný boj s Ant-liony, kdy měl hráč se spolubojovníky bránit čtyři tunely...to bylo skvělé). Ne, že by byl ošklivý, nebo tak něco, jen mě prostě nějak extra nechytnul. Nelze také zapomenout na nového brouka, který mě vyloženě vytáčel, šmejd jeden slizská :)).
Dále nelze opomenout další vtípky, které postavy někdy vypouští. Památeční byl hlavně moment, kdy jsem spadnul do jakési díry a když jsem z ní vylézal, doprovázející Vortigaunt nadšeně zvolal: "Ahh...no pit would be complete without a Freeman climbing out of it!"
Takže Episode Two je opravdu povedený kousek. Je o něco delší, než Episode One, odehrává se hlavně v otevřenějších lokacích a hlavně posouvá příběh dále a to hodně "hustým" směrem. Nelze než doporučit náruživým FPSkařům a hlavně lidem, co mají rádi skvělé příběhy.
Atmosféra Half-Life 2 se nevytratila, ba přímo čiší z každé herní minuty. Od prvního okamžiku, kdy se Gordon probudil po události z Episode One mi bylo jasné, že to bude další herní zážitek, na který se jen tak nezapomíná (stejně jako se nezapomíná na výjev zničené Citadely, nad níž se vlní obří portál).
Od začátku až do konce hry jsem nepřestával juchat nadšením jak nad genialitou level designérů, tak nad skvělým zpracování snad úplně všeho. Příběh se odvíjí dál a někdy hráči nachystá pořádný kopanec do rozkroku (jako třeba probodnutí a ušlapání Alyx, souboj s Combine červem, první větší setkání s Huntery, přepadení na cestě, odpal rakety, obrana před Stridery...sakra, je toho tolik!).
Musím vypíchnout, že některé aspekty hry (zejména cestování autem, nebo finální souboj se Stridery) jsou úžasné a poskytují ohromnou porci zábavy. Já, jakožto herní nervák, tohle musím ocenit. Když se totiž dlouho nemohu dostat přes určitou pasáž hry, moje hlava se tlakuje jako papiňák. Jde mi hlavně o to, že tady jsem ty pasáže nadšeně zkoušel znovu a znovu a hle, papiňákový efekt se nedostavil. Ani jednou za hru! Jak je to možné, to doopravdy netuším...ale potěší to.
Teď jde na řadu grafika. Ta je výborná. Ať je source engine starý jak chce, má prostě šťávu. Znovu je vidět určitý posun v grafice, který hráče tak nějak podvědomě provází celou hrou. Podvědomě říkám proto, že jsou to zase věci, kterých si zažraný hráč nevšimne, pokud se na ně vyloženě nesoustředí, nicméně prostě je poznat, že je něco "trochu jinak".
Zvuková stránka hry je stejně kvalitní, jako u předchozích částí, takže snad ani nemá smysl nic rozepisovat.
Jediné, co mi bylo ve hře trochu protivné, to byl Ant-lionovský level (samozřejmě nepočítám závěrečný boj s Ant-liony, kdy měl hráč se spolubojovníky bránit čtyři tunely...to bylo skvělé). Ne, že by byl ošklivý, nebo tak něco, jen mě prostě nějak extra nechytnul. Nelze také zapomenout na nového brouka, který mě vyloženě vytáčel, šmejd jeden slizská :)).
Dále nelze opomenout další vtípky, které postavy někdy vypouští. Památeční byl hlavně moment, kdy jsem spadnul do jakési díry a když jsem z ní vylézal, doprovázející Vortigaunt nadšeně zvolal: "Ahh...no pit would be complete without a Freeman climbing out of it!"
Takže Episode Two je opravdu povedený kousek. Je o něco delší, než Episode One, odehrává se hlavně v otevřenějších lokacích a hlavně posouvá příběh dále a to hodně "hustým" směrem. Nelze než doporučit náruživým FPSkařům a hlavně lidem, co mají rádi skvělé příběhy.
Pillars of Eternity
Pro: Atmosféra, grafika, posun příběhu zajímavým směrem, auto, Hunteři, Alyx
Proti: Nic závažného, jen možná méně zábavný level v "mraveništi"